Musím se přiznat, že předsedu české sociální demokracie Jana Hamáčka považuji za slušného člověka. Ovšem taktika a strategie, kterou jeho zdecimovaná strana zvolila, aby vůbec přežila, je chaotická, nepřesvědčivá a nikam zjevně nevede. V objetí s Andrejem Babišem se strana zjevně dusí, protože premiéra stíhají a budou stíhat velké problémy. Na to se nic nemůže změnit. ČSSD tak postupně odchází do politického záhrobí. Dalším důkazem budou volby do Evropského parlamentu v květnu příštího roku. Proč ale oranžová politická růže postupně uvadla?
Když se před říjnovými komunálními a senátními volbami začaly objevovat prognózy a komentáře, že ČSSD dopadne špatně, představitelé socialistů se bránili a snažili se ze všech sil zamaskovat neutěšený stav. Výsledky voleb byly ale ještě horší, než si kdo dokázal představit. Například v Senátu strana obhajovala 13 mandátů, ale získala jediný (Petr Vícha). Místo sypání si popele na hlavu, jede sociální demokracie dál. Chtěl sice rezignovat výstřední místopředseda Jaroslav Foldyna, ale nerezignoval. Další místopředseda, vychytralý Jiří Zimola, odstoupil před několika dny. Předtím ale nabubřele prohlašoval: „Byl jsem bezpochyby zosobněním naděje sociálních demokratů na tolik potřebné změny po volebním výprasku po parlamentních volbách”. V tom se Zimola zatraceně mýlí, právě on je zosobněním toho, co ČSSD nepotřebuje.
Není ale sám. Sociální demokracie je v současné podobě prakticky mrtvá politická strana, protože v ní mají pořád silný hlas lidé těžko volitelní. Je to právě Jiří Zimola, dále Milan Chovanec, Michal Hašek, různí šíbři a kmotři na regionální úrovni, neúspěšný kandidát na ministra zahraničí Miroslav Poche či někdejší pražští radní Karel Březina a Petr Hulinský, které zajímali pouze jejich kšefty a kšeftíčky. Někdejší předseda Bohuslav Sobotka přispěl k uvadání oranžové růže také svým podstatným dílem.
Přestože se sociální demokraté zaklínají tím, že musí být jednotní, ve skutečnosti si vzájemně pořád mažou schody, aby byl jejich pád ještě bolestivější. Zda to změní blížící se sjezd strany v březnu 2019, je ve hvězdách.
Pokud chce hrát ČSSD v blízké budoucnosti na české politické scéně nějakou vážnější roli, měla by najít odpovědi na tyto otázky: Kdo je jednoznačným vůdcem pro příští léta? Je to skutečně Jan Hamáček? Kdo jsou vlastně voliči strany? Kde je hledat? Jak zařídit, aby mluvila jednotným hlasem a dalo se jí věřit?
Dám jenom dva příklady, které dokazují, že představitelé ČSSD něco řeknou, ale občané i voliči hned tuší, že to bude jinak.
Například předseda a ministr vnitra Jan Hamáček teď nemastně-neslaně vysvětloval postoj k Andreji Babišovi a kauze Čapí hnízdo. Místo aby bouchl do stolu a odvedl ČSSD do opozice, ze které by mohla srdnatě bojovat o přežití, strana se v tom dál plácá a plácá. Pan Hamáček také tvrdil, že policie a další orgány kauzu správně a dobře vyšetřují. Skutečně? Tak to si myslí snad jen on. Na stránce ČSSD je hned vedle jeho výstupu text bývalého poslance socialistů Antonína Seďu. Ten se naopak ptá: „… jak je možné, že kauza Čapák stále není uzavřena, jak je možné, že policie nevyšetřila hlavní obžalované či svědky, jak je možné, že české bezpečnostní a zpravodajské služby jsou méně efektivní než dva investigativní novináři, jak je možné, že stále dochází k únikům z trestních spisů? Že by slabá výkonnost, neschopnost či neochota orgánů činných v trestním řízení? Nebo stále přetrvávající ovlivňování těchto orgánů politiky? Nebo z každého něco?“
Hlavně, že ČSSD údajně hovoří jedním hlasem.
A příklad druhý, který vychází z dlouhodobého pozorování a dokazuje, že sociální demokracie je neschopná některé věci, která sama navrhla, prosadit a že lidově řečeno „kecá“. Což voliči vždy nakonec odhalí.
ČSSD se léta snažila vehementně prosadit větší zastoupení žen ve společnosti i v politice. Začala u sebe, i když nějaké kvóty nepřijala. Výsledek? Naprostá katastrofa. Podívejte se:
V politickém grémiu strany je ze 12 lidí jediná žena. Jmenuje se Jana Fialová a je to radní z Vysočiny. Znáte jí někdo? ČSSD je ve vládě, ale ministryní za ní je také jen jedna žena (velmi výřečná Jana Maláčová). Senátorka za ČSSD je ze 13 sociálních demokratů v horní komoře parlamentu také jediná. Navíc o Emilii Třískové širší veřejnost v podstatě nic neslyší a také jí nezná. V Poslanecké sněmovně má strana jen dvě zástupkyně (Kateřina Valachová, Alena Gajdůšková). O čem to v souvislosti se ženami strana proboha mluvila? Vždyť v tom sama vůbec nic nedělá. A když udělá, je to většinou mimo.
A ještě jeden „tahák“ ČSSD, který je velmi podstatný pro celé Česko. Europoslanec Pavel Poc ve středu zveřejnil text „Chceme Evropu, která stojí za lidmi. Dejme jí nástroje, které k tomu potřebuje“. A víte, jaké jsou návrhy pana europoslance v jeho článku? Dotace, přerozdělování, dotace a opět přerozdělování… Domnívám se, že právě tato politika EU je trvale zpochybnitelná, přesto se na ní Evropa a ČSSD zasekly. Občané a jejich názory jsou už ale mezitím někde úplně jinde.
Mít v České republice autentickou, demokratickou a tradiční středo-levicovou stranu, jakou by mohla být právě ČSSD, by nebylo na škodu. Její současná podoba ovšem připomíná člověka, který se kvůli dlouhé a těžké nemoci loučí se životem.
