Mám rád novelu Gabriela Garcíi Márqueze Kronika ohlášené smrti. Čtenář se už na první stránce dočte, koho kvůli pochybné krevní mstě na konci popisovaného dne zavraždí i kdo jej zabije. Celá vesnice od začátku ví, co se má nevyhnutelně stát, ale nikdo oběť nevaruje a zločinu nezabrání.
Podobně beznadějným pocitům, jakési směsi zoufalství a vzteku, propadám, když si čtu o (staro)nových činech námi zvolených demokratických zástupců.
Za všechny tyto tři:
1. Ještě stále se najdou vzdělaní lidé, kteří dokážou veřejně blouznit o tom, že Česká republika se musí vzdát své vlastní měny a přijmout euro, aby se ekonomicky přiblížila nejvyspělejším státům Evropy. Proboha, ti lidé snad nevidí, jak se „díky“ euru „vyšvihly“ mezi premianty Itálie, Španělsko, Řecko nebo Portugalsko? Mají před očima neveselé příběhy zemí, jež přijaly euro, a přesto se nám snaží vnutit pohádku, že my Češi díky společné evropské měně zázračně zbohatneme. A pečení holubi nám také začnou létat do úst?
2. Europoslanci se v poslední době rozhodli přitvrdit v plánu na snížení emisí CO2 evropskému automobilovému průmyslu. Hlavním a málem už pozapomenutým cílem je prostřednictvím drakonických norem zachránit planetu a zabránit jejímu oteplování. Jenže dopady této chiméry budou tvrdé. Nuceným přechodem na drahé a neefektivní elektromobily se tato pochybná vozítka stanou nedostupnými pro nižší příjmové skupiny, které si ovšem nebudou moci pořídit ani starý dobrý diesel, protože jeho prodej a provoz budou prostřednictvím ekologických daní prakticky nedostupné. Tradiční evropský automobilový průmysl postihne kvůli tomuto ekošílenství nezaměstnanost, technologické zaostávání a přesunutí výroby do Asie. A to všechno při vědomí faktu, že věrohodné vědecké studie prokázaly, že moderní dieselové auto je daleko ekologičtější než „zelený“ elektromobil. Mimochodem, i kdyby se prokázal vliv CO2 na oteplování planety, osobní auta se na jeho celosvětové produkci podílejí 0,2 procenta. Tím největším jsou oceány se 41,5 procenta. Zakážou europoslanci oceány?
3. V rubrice Causa aktuálního vydání Reflexu popisujeme děsivý příběh pákistánské křesťanky Asii Bibiové, jež strávila osm let v izolaci pákistánského vězení za rouhání proti islámu. Toho se dopustila tím, že se na poli napila vody, která byla určena muslimkám. Po nekonečných soudních tahanicích byla osvobozena, ale vyhráno stejně nemá. Vzhledem k tomu, že pákistánská ulice si žádá její smrt, hledá azyl v Evropě. A například Velká Británie už jí ho odmítla poskytnout. Bojí se totiž hněvu pákistánských muslimů, jimž svou náruč otevřela daleko před nebohou Bibiovou. A zase – všichni (ne)odpovědní na vlastní oči vidí důsledky sebevražedné migrační politiky zemí Evropské unie, která pomáhá barbarům proti lidem v prokazatelné nouzi? Ne. Místo toho nám je nuceno donekonečna jako z kolovrátku poslouchat eurožblebty o islámu jako náboženství míru a lásky.
Zkrátka „márquezovsky“ ohlášená sebevražda v přímém přenosu.
Text vyšel jako editorial nového tištěného Reflexu.
