Stát, který s pomocí regulace určuje podmínky na trhu mobilních telekomunikací a nevede si přitom nijak zvlášť dobře, uvažuje o nepochopitelné věci. Chystaná aukce kmitočtů v pásmu 700 MHz pro 5G sítě, ke které celý trh vzhlíží jako k případné naději na zvýšení konkurenčního prostředí, se totiž vůbec nemusí uskutečnit. V kuloárech veřejného sektoru se totiž již několik měsíců diskutuje o tom, že by namísto aukce mohl stát převést uvolněné kmitočty do státní firmy, která by byla zodpovědná za „rozběhnutí konkurence“ na trhu mobilních služeb, se všemi nežádoucími charakteristikami státních firem.
Myslel jsem si, že v rozvinuté ekonomice, mezi které Českou republiku nepochybně řadíme, již podobné nápady nikdy nebudeme muset řešit. Nebo se po těch všech problémech se státními firmami zakládanými na politickou objednávku, po těch všech neefektivitách a prohýřených penězích, po těch všech trafikách pro politické nominanty, chceme opět přesvědčit, že stát neumí podnikat?
Zopakujme si tedy: Když naposledy v roce 2010 navrhoval David Rath, samozvaný odborník na finance (v krabici od vína), zřízení státní banky s vysvětlením, že komerční banky se ke klientům při úvěrování chovají zbytečně opatrně, a navíc si nechají za poskytnuté služby platit, takže by se vyplatilo zřídit stání banku, která půjčí každému a nebude vybírat poplatky, protože nemusí generovat zisk, sklidil ponížení a výsměch nejen od politické opozice. Zcela zaslouženě, zejména když vezmeme v úvahu, jak obdobný nesmysl zavedený v US rozpoutal největší poválečnou hospodářskou krizi.
6 důvodů
Argumenty, které tehdy padaly pro odmítnutí onoho názoru, se jeví jako dokonale univerzální. Můžeme je tedy replikovat i na případ státního operátora:
- Stát ze své definice nemá podnikat. Stát má maximálně produkovat veřejné statky, u kterých se špatně kontroluje černé pasažérství, je špatná vyloučitelnost jednotlivce ze spotřeby a rivalita ve spotřebě neexistuje - příkladem budiž veřejné osvětlení parku. Bankovnictví ani telekomunikace veřejným statkem nejsou.
- Stát nemá suplovat nabídkovou stranu na trzích, kde nabídka funguje a statek je spolehlivě poskytován. Bankovní trh i trh telekomunikací poskytují širokou škálu produktů, které jsou velmi kvalitní. Pro státní substitut není důvod.
- Stát nemá populisticky posuzovat „adekvátnost ceny“, to může dělat jen výrobce uvažující ekonomické náklady (účetní náklady a náklady obětované příležitosti). Stát k tomu nemá dostatek informací ani kompetencí (často v opačném pořadí).
- Stát nemá dostatek odborného lidského kapitálu na to, aby dokázal účinně vytvořit konkurenceschopný subjekt, jehož byznys bude dávat smysl i bez nekonečného krytí veřejnými zdroji.
- Stát nemá přirozenou motivaci podnikat efektivně. Jakmile zazní teze, že role státního podniku „přesahuje“ standardní ekonomické principy těžko definovatelným „veřejným zájmem“, třeba vyšší dostupností služeb, tak veřejný sektor obhájí jakékoliv plýtvání.
- Stát nemá vytvářet nekalou konkurenci. Nemožnost zkrachovat dává státní firmě možnost nabízet služby za podmínek, které jsou na trhu dlouhodobě neudržitelné. Tím je podrývána hospodářská soutěž ve smyslu znevýhodnění současných i budoucích tržních subjektů.
Nenechme si namluvit, že stát bude cokoliv dělat lépe než soukromý sektor. Nebude. Nikdy.
