V devadesátých letech začal profesor Jaroslav Flegr zkoumat dosud nepopsaný vliv parazitů na naše chování. Výsledky byly, alespoň řečeno novinářským jazykem, šokující. A jak jeho výzkum pokračuje, vychází najevo, že to nejsou jen sklony k mnoha onemocněním těla i duše, vliv na inteligenci člověka či vzorce chování v krizových situacích (ochota riskovat), ale výskyt parazitů souvisí také s naší sexualitou.
Lze odhadnout, kolik procent „součtu všech projevů chování lidí“ je způsobeno parazity?
Tohle je velmi důležitá otázka. Lidské chování ovlivňují tisíce genů a tisíce dalších environmentálních i sociálních faktorů. V našich studiích obvykle zjistíme, že nákaza určitým parazitem vysvětluje méně než tři procenta variability ve studované lidské vlastnosti. Jenže nakažení jsme prakticky skoro všichni a velmi často doživotně. Takže celkový dopad třeba velmi mírně snížené inteligence na lidskou populaci může být enormní.
Uznávaný izraelsko-americký psycholog Daniel Kahneman prokázal, že lidé jednají a myslí racionálně jen výjimečně. Lze odhadnout, jaký podíl na tom má promořenost parazity?
To se opravdu špatně kvantifikuje. Já bych odhadoval, že třeba vymýcením lidského cytomegaloviru by se zvýšilo průměrné IQ naší populace tak o dva body. Jenže to platí pro celou populaci. Inteligence nakaženého člověka postupně klesá s každým rokem od nákazy. Je možné, že třeba stařecká demence nebo prosté snižování kognitivních schopností s věkem vůbec nezávisí na stáří člověka, ale jen nebo hlavně na době od jeho nákazy cytomegalovirem. V nedávných prezidentských volbách nevolili Zemana přednostně vesničané nebo třeba Moraváci. Volili ho především senioři a méně vzdělaní lidé. Jsem přesvědčen, že cytomegalovirus se zasloužil o jeho vítězství více než všichni jeho podivní poradci a podezřelí sponzoři dohromady.
Na univerzitního profesora si dost troufáte.
To ne já, to moje toxoplazmóza.
V několika parametrech mi vyšlo, že jsem magor – při náhodném nezaviněném riziku neupřednostňuji vlastní život, jsem matematicky blbej, dialogicky ještě blbější, narcistní a vykazuji výrazně vyšší míru ochoty riskovat. A navíc jsem – jak známo– povšechně magor. Co z toho mi způsobují mí paraziti?
Nerad vám kazím radost, ale podle dosažených výsledků nejste větším magorem než zbytek naší populace. Jak velkou část vaší osobnosti zformovali paraziti, opravdu nevím. Ovšem je jasné, že to, jací jsme, neurčily jen naše geny a výchova, ale také geny našich parazitů a ostatních symbiontů. Například geny bakterií v našich střevech. Člověk je z biologického hlediska holobiont – konsorcium tisíců druhů organismů, jež spoluurčují jeho vlastnosti, včetně jeho chování. Bez nich by ostatně člověk nejspíš nepřežil, nebo by alespoň nemohl žít plnohodnotný život.
No a konečně poslední otázka coby zlatý hřeb. Až se najdou na všechny ty parazity léky a nakažení se vyléčí: Změní se klima společnosti?
Myslím, že společenské klima ve světě bez toxoplazmy, cytomegaloviru a Miloše Zemana na Pražském hradě by bylo podstatně lepší.
Více si přečtěte v hlavním tématu zítřejšího tištěného Reflexu.
