Milé děti, dneska si řekneme pár slov o Halloweenu. To je ten americký svátek plný vyřezávaných dýní, jak se děti převlékají do masek a chodí koledovat dům od domu. Ačkoliv se historicky u nás Halloween nijak neslavil, poslední dobou můžeme pozorovat zvýšený počet vyřezávaných dýní i dětí v kostýmech, což samozřejmě nemusí být každému po chuti.
Ono to amerikanizování našich tradičních svátků občas rozčílí každého. Možná už to nebude dlouho trvat a dětem i u nás bude nosit dárky Santa Claus místo Ježíška. Je nutno si přiznat, že bodrý vlídný stařec v červených hadrech a bílých vousech se prodává mnohem lépe než nějaký nehmatatelný Ježíšek, kterého si děti jen těžko dokáží představit. Minimálně tedy Ježíška v reklamě na Coca-colu neuvidíme. Jako postava je Santa Claus předurčen našeho Ježíška převálcovat. Je prostě víc sexy.
V jisté míře přežití Ježíška mohou zajistit rodiče dětí. Ti rodiče, kteří nepodlehnou vábení usměvavého důchodce s nadváhou a budou před svými dětmi trvat na tom, že v Čechách nosí dárky Ježíšek. Budou na tom trvat do té doby, než se děti dozví, že Ježíšek není.
Nechme teď ale Santa Clause a Ježíška na pokoji. Ti svůj souboj svedou až za necelé dva měsíce. Nyní se pojďme podívat na Halloween.
Halloween versus dušičky
Shodou okolností se u nás Halloween téměř kryje s dušičkami, což je svátek zesnulých. Mnozí lidé nabyli dojmu, že to jsou stejné svátky, akorát ten Halloween je prostě po americku klasicky přeplácaný. Poctivě jsem si to vygooglovat a Halloween není svátek zesnulých. Je to jakási mutace svátku všech svatých. Ačkoliv si bystrý čtenář jistě domyslí, že všichni svatí jsou zároveň dnes již zesnulí, a mohlo by se tudíž jednat o ten samý svátek, není tomu tak.
Dnes je moderní držet se tradic a na Halloween nadávat, protože my přece máme své dušičky. To je mnohem tradičnější a mnohem důstojnější svátek. Nicméně ale nechme nyní stranou, co jednotlivé svátky znamenají a podívejme se na to z pohledu dítěte. Toho nezajímá pozadí svátku. Dítě se chce bavit.
Z tohoto pohledu na plné čáře vyhrává Halloween. Se synem jsme vyřezávali dýni (dvakrát jsem se pořezal) a posléze jsme v ní zapálili svíčku (z nějakého důvodu jsem se pořezal i při zapalování svíčky). Následně měli ve školce karneval, takže jsme mu se ženou pořídili kostým smrtky a on byl šťastný.
Rozhovor na hřbitově
Pokud bych byl ten typ, který se zarytě drží tradic a Halloween odmítá s tím, že máme přece ty dušičky, žádné dýně ani maska by nebyly. Šli bychom se synem hezky na hřbitov zapálit pár svíček na hroby našich předků. To by byla perfektní zábava pro pětileté dítě.
Já: „Synu, tohle byla tvoje praprababička. Zapálíme jí na hrobě svíčku.“
Syn: „Mě to tady nebaví. Nejsou tu žádní dinosauři.“
Já: „Na dušičky nejsou dinosauři. Zapálíme svíčku a potom půjdeme na hrob tvého prapradědy a tam zapálíme další svíčku.“
Syn: „Můžu tu svíčku zapálit já?“
Já: „Ne. Dětem do rukou sirky nepatří. Na, vezmi si tady ten malej klacík a můžeš se s ním šťourat v hlíně.“
Panečku, to by si to syn užil jako nikdy ten svátek. Ono není potřeba držet se zuby nehty vlastních tradic. Jistě je příhodné si občas ze zahraničí vzít něco, co vypadá zábavně. Minimálně tedy pro děti. Za mně tedy Halloween ano. Co se týče Ježíška, tak tomu dávám ještě šanci, ale jakmile bude mít Santa Claus ještě laserem naváděné střely, bude to kyborg a místo těch svých skřítků bude mít kolem sebe malé dinosaury, těžko se mi bude Ježíšek u syna obhajovat.
