Video placeholde
Balada o pilotovi
Balada o pilotovi
Balada o pilotovi
Balada o pilotovi
Balada o pilotovi
14
Fotogalerie

Balada o pilotovi salutuje pilotům z druhé světové války sympaticky neokázale

Téma československých letců z RAF je u nás dlouhodobě filmově nevytěžené. Jako by příběhy hrdinů, kteří v Bitvě o Británii zachraňovali před Hitlerem poslední kousek svobodné Evropy, ale doma pak o vlastní svobodu tragicky přišli, tvůrce předem odzbrojovaly svou úctyhodností. Film České televize Balada o pilotovi však jde na věc bez patosu, prostřednictvím jednoho konkrétního osudu a s osobním vkladem.

V uniformách britského královského letectva jich sloužilo dva a půl tisíce. Jeden z nich, kapitán Emil Malík, se domů do Prahy se svými spolubojovníky vrací tři měsíce po skončení války v Evropě. Tuší, že pospojovat rodinu, od které ho povinnost vojáka odvedla, nebude snadné. Nejde jen o to, že šest let je dlouhá doba, za kterou se dospívající dceři Lidce odcizil a během níž malý syn Pavlík zapomněl, jak táta vůbec vypadá. Emil si totiž navíc uvědomuje, že kvůli jeho působení u RAF musela jeho žena Karla snášet otřesné podmínky v internačním táboře ve Svatobořicích. A taky tuší, že se na něj provalily jeho nesčetné nevěry.

Malík je sice hrdina, ale žádný svatoušek: když není prezentovaný jako mramorová ikona bez chybičky, hned si k němu divák najde cestu snáz. Náročný proces „rekonstrukce“ rodiny, obnovování vztahu s manželkou a hledání vzájemného odpuštění je dostatečně dramaticky nosný, aby utáhl celovečerní film.

Jenže... to by se k pilotům RAF nesměl komunistický režim zachovat tak krutě macešsky. Druhou dějovou linii tak představuje nátlak Lidového komisariátu vnitřních záležitostí, organizace předcházející sovětské KGB, který chce Malíka získat na svou stranu. Pilot jim totiž kdysi cosi podepsal, když byl zahnaný do kouta v gulagu...

Hra tváře

Balada o pilotovi historické informace naštěstí dávkuje tak, aby bylo napínavé je postupně odhalovat a aby jimi divák nebyl krmen pod tlakem jako ve škole. Základní povědomí o tom, jakou cestou se čeští piloti do Velké Británie dostávali, a co znamená zkratka NKVD, se rozhodně hodí, ale není úplně nezbytné.

Romanticko-rodinná linie je opatrným tancem v porcelánu, při kterém excelují Lucie Žáčková a David Švehlík v hlavních rolích. Švehlík je náležitě sošný a i bez uniformy sekáč, dobře si vědomý toho, že se za ním ohlédne každá sukně; nespoléhá se ale jen na vizáž a s Karlou komunikuje přes masku vlídné trpělivosti. Žáčková pak herecky stojí o třídu výše: díky úspornosti dialogů jí nezbývá než svou postavu „utáhnout“ tváří, v níž se střídá hrdý vzdor, křivda, únava z těžkých let i nevyhaslá touha.

Balada o pilotovi je dále zabydlená minimalisticky načrtnutými, ale uvěřitelnými postavami, které podtrhávají komplexnost situace. Třeba Malíkův švagr (Vladimír Javorský): s manželkou se za války o Pavlíka s Lidkou vzorně staral, ale za cenu toho, že musel „nevlastenecky“ sem tam kšeftovat s Němci.

Film podle skutečnosti

Politická linie je pak rozehraná jako solidní historická detektivka, v níž lidé s mrazivě klidnýma očima pronášejí skryté výhružky a ničí celé rodiny lusknutím prstů. Zde se Balada o pilotovi kvůli stopáži nutně dopouští řady klišé a stereotypů. Historicky jistě věrohodná, ale dramaturgicky na hraně nechtěné směšnosti je třeba figurka ruského vojáka, který se radši zastřelí, než aby se nechal odvléct do gulagu: nejspíš to nemusel dělat u varhan, aby jeho zkrvavená hlava zahrála „děsivý akord smrti“. Malík mohl koledy poslouchat jinde než v emauzském klášteře, který možná vybombardoval – a v hospodě za to málem dostal přes hubu.

Film má oporu ve vypiplané výpravě, sahající od detailních interiérů prvorepublikové vily, kde Malíkovi žijí, po dobová letadla, s nimiž se natáčelo. Hlavním pilířem autenticity je nicméně fakt, že jde o příběh podle skutečných událostí. Emil Malík se jmenoval Karel Balík a byl tchánem spisovatele Jiřího Stránského, který jeho osudy v roce 2013 vydal jako útlou novelu. Scénář stejnojmenného filmu Balada o pilotovi podle ní poté napsal s režisérem Jánem Sebechlebským. Vlastní vysvětlující výstup na kameru v titulcích si sice mohl odpustit, ale v pohnutí nad Malíkovým/Balíkovým nezaslouženě tragickým koncem se tahle osobní douška na závěr snést dá.

Podívejte se na fotogalerii z filmu: