Dušičky mi vždy připadaly jako divný svátek. Spojuji si je hlavně s dětstvím, kdy živá část mé rodiny nastoupila do žlutého favoritu, zatímco ta mrtvá část čekala na hřbitově na Slezské Ostravě. Ano, celá živá část mé rodiny se do toho favoritu zvládla naskládat, takže to bývala v podstatě největší rodinná sešlost. Do kufru se naložilo nějaké to kvítí a červené svíčky ze supermarketu, které doma strašily už od září, když byly prvně ve slevě. Moje nejoblíbenější část té výpravy přicházela hned zkraje, když babička pohlédla znalým okem na hrob. „Nebyli tady! Ani Bolci ani Kociolci,“ odsoudila vždy nějaké znepřátelené rodinné větve, z nichž znám pouze ta jména. Hezky se rýmují. Ještě jednu věc vím. Že na Dušičky je vždycky hnusně. To aby zapálená svíčka hned zhasla a mohli jste ji zapalovat pořád dokola.
Tohle je pro mě 2. listopad v kostce. Ale kde se tento svátek vzal doopravdy? Většinou se považuje za svátek křesťanský, ale téměř jako u všech svátků se jedná o slavnost původně pohanskou, kterou si Křesťané upravili k obrazu svému. Keltové v noci z 31. října na 1. listopadu slavili konec roku, svátek Samhain. Věřili, že během této noci mizí hranice mezi světem živých a mrtvých – mrtví se vracejí na zem a živí mohou zavítat do podsvětí. Vyráběli lampy z vydlabané kořenové zeleniny, kterými zesnulým svítili na cestu, aby nebloudili. Zároveň věřili, že světlo odhání ty duchy, kteří jsou zlí.
Svou podstatou je tedy keltským slavnostem nejblíže u nás často haněný Halloween, i když skutečný význam vydlabaných hořících dýní asi nezná každý Američan. Název se odvozuje od původního All Hallow Even neboli předvečer Všech svatých. Pohanští Slované zase pořádali ritualizované oslavy či hostiny přímo na nekropolích. Tradici světel, která svítila zesnulým na cestu, dodržovali také. Pohané také obětovali různé pokrmy a nápoje, aby si zemřelé usmířili.
Co se týče křesťanské tradice, ta sahá pravděpodobně do roku 609 n. l. Tehdy byl právě 1. listopadu vysvěcen Pantheon, dřívější chrám všech římských bohů, na křesťanský. Roku 631 taktéž v Římě dal papež Řehoř III. v chrámě svatého Petra zřídit kapli na počest všech svatých apoštolů, spravedlivých a mučedníků. Přikázal, aby se 1. listopadu oslavovali všichni svatí. Papežovo nařízení se vztahovalo pouze na Řím, ale po roce 836, kdy císař Ludvík Zbožný zavedl oslavy i v Německu a ve Francii, se svátek postupně rozšířil na celou církev.
Den po svátku Všech svatých slavíme Dušičky. Ty stanovil na 2. listopad v roce 998 clunyjský opat Odilo jako Památku všech věrných zemřelých. Bohoslužba tohoto dne vyjadřuje spíše naději na vzkříšení, nemá ponurý charakter, s jakým tento svátek dnes vnímá ateistická populace. ¨
