Město hříchu, město hazardu, centrum mafie – to všechno jsou přízviska Las Vegas, nevadského města obklopeného jen a jen pouští.

Město hříchu, město hazardu, centrum mafie – to všechno jsou přízviska Las Vegas, nevadského města obklopeného jen a jen pouští. Zdroj: Jarmila Kovaříková

Hráčskou rozkoší v nablýskaných kasinech to začíná a kolapsem na ulici to končí – přesto se lidé nedokážou od hazardu odpoutat.
Hráčskou rozkoší v nablýskaných kasinech to začíná a kolapsem na ulici to končí – přesto se lidé nedokážou od hazardu odpoutat.
Hráčskou rozkoší v nablýskaných kasinech to začíná a kolapsem na ulici to končí – přesto se lidé nedokážou od hazardu odpoutat.
„Co se stalo ve Vegas, ve Vegas také zůstane.“ Tahle věta se v Americe stala pořekadlem.
Ubytování je ve Vegas na americké poměry velmi laciné
8
Fotogalerie

Fenomén jménem Las Vegas: Závislost na Městě hříchu

„Co se stalo ve Vegas, ve Vegas také zůstane.“ Tahle věta se v Americe stala pořekadlem. Skrývá se za ní něco hříšného, ostudného či nedůstojného. Řada lidí se totiž v tomto městě bez zábran vrhá do víru zábavy a požitků, kterými je bez přehánění zahlceno.

Návnad a pastí je v Las Vegas nalíčeno dost a dost. Lze se tu přecpávat nejrůznějšími jídly za pár dolarů - hotely nabízejí takzvané bufety, kde si člověk může vybrat z nepřeberného množství a druhů jídel i nápojů. Nebo je možné využívat erotických služeb, vždyť kartičky s nahými ženami nabízejí na ulici stovky mužů. Pozdě v noci jsou chodníky obrázky prostitutek doslova posety. Případně můžete zajít na představení desítek komiků.

Do Vegas se ale především jezdí za hazardem. Na automatech se dá ve většině hotelů hrát 24 hodin denně. Obrázek zmoženého gamblera, jenž u automatu usnul, je tu celkem běžný. K únavě přispívá i alkohol, který hotely hráčům nabízejí zadarmo, aby je přiměly hrát. Na rozdíl od většiny jiných měst se ve Vegas rovněž může kdekoli kouřit.

Cíl v nedohlednu

V hernách dochází k velkým dramatům. Z města sice můžete odjet jako milionář, častěji tu ale lidé utratí úplně všechno. Spousta gamblerů, kteří se dostali na mizinu, přitom stále pokouší osud. Jsou prostě nepoučitelní a končí pak jako morálně rozvrácení jedinci, kterým na ničem nezáleží, vyjma jediného - konečně vyhrát. Ind Suhail vídá takové lidí zblízka velmi často. Vlastní totiž kousek za promenádou Strip levný motel. Je zajímavé, že i přepychový hotel, třeba jako Stratosphera s vyhlídkovou věží, účtuje za noc pouhých padesát dolarů. (V New Yorku by noc v takovém zařízení vyšla řádově na stovky či tisíce.) Noc v motelu u Suhaila ale vyjde „jen“ na 30. I to je ale pro zoufalé gamblery často velký rozdíl.

Suhail mi jednoho večera vyprávěl o muži jménem Brian. „Objevil se v motelu a pronajal si pokoj na víkend, pak na týden, pak na dva... Už tu u mě bydlí rok.“ Brian, muž ve středních letech, má pevně stanovený denní režim. Každý den opouští motel kolem jedenácté dopolední a vrací se kolem půlnoci. Hraje celý den. Prý brzy vyhraje tolik, aby mohl motel opustit a pořídit si svůj vlastní dům... Jeho vize se bohužel stále nenaplňuje a Brian často prohrává. Jeho domovem je tak stále motel. Suhailovi někdy dluží, jindy je schopen zaplatit dva tři týdny dopředu. „Když mu jde karta, platí i měsíc dopředu,“ říká Suhail, který bezpečně pozná, jestli měl Brian daný den štěstí. „Když prohraje, tiše zmizí v pokoji. V opačném případě se zastaví a prohodí se mnou pár slov,“ popisuje nálady svého zákazníka a líčí mi jiný případ gamblerského šílenství.

Poskytl ubytování ženě, které se z hraní údajně zatemnil mozek. „Možná se není co divit, prohrála úplně všechno. Nakonec ji opustil i manžel, a tak se musela vrátit do mého motelu... Ani nevím, kde je jí teď konec.“ Jednoho dne se prostě „vypařila“. U Suhaila dlouhé měsíce žila zadarmo, protože se slitoval nad jejím osudem i podlomeným zdravím.

Lidé bez hodnot

Gambleři často nacházejí útěchu v drogách, a jak bez obalu říká Suhail, i v sexu. „Jsou to lidé bez hodnot,“ konstatuje. „Vyhledávají rozptýlení, jen aby umlčeli svou prázdnotu. Zřejmě nikde v Americe není tolik lidí závislých na sexu jako tady ve Vegas,“ říká chmurně Suhail. Podle něj tito lidé vnímají svět mimo hernu jen velmi povrchně. „Hledají jen vzrušení a chladně při tom kalkulují,“ uvažuje nahlas majitel motelu.

Sedíme v jeho malé kanceláři, když se u brány objeví automobil se čtyřmi muži. Suhail se jim omluví s tím, že v motelu nemá ani jedno volné místo. Když se na něj po jejich odjezdu udiveně podívám s vědomím, že motel je poloprázdný, Ind nevzrušeně prohlásí: „Ti chlapi se mi vůbec nelíbili, znám tyhle typy na cracku. Jsou dost agresivní a nechci, aby mi tady ještě někdo střílel,“ dodá na vysvětlenou.

Po svých zákaznících našel v pokojích snad úplně všechno: láhve od alkoholu, použité jehly, kokain, nejrůznější sexuální pomůcky, pornokazety, dokonce i zbraně. „To nepochopíš, ten člověk musel být úplně mimo, aby v pokoji zapomněl pušku,“ kroutí hlavou Suhail. Co ho vlastně přivedlo do města, kde se denně setkává s tak ztracenými existencemi? „Mám tady rodinu, práci, dostatečně vydělávám... Prostě jsem si zvykl,“ říká zamyšleně a nakonec zvesela dodá: „Není jiné město podobné Vegas. Můžeš se tu do sytosti bavit.“ Suhail má jistě pravdu, jen se člověku chce dodat, že snad jen ve Vegas útočí na lidskou psychiku tolik démonů.