Pavol Krúpa - ilustrační snímek

Pavol Krúpa - ilustrační snímek Zdroj: Arca Capital

Má dostat státní vyznamenání i značně kontroverzní podnikatel?

Blíží se čas udělování státních vyznamenání. Takřka osmdesátiletý soused s oblibou říká: „Jak známo, fotbalu, pivu a vyznamenávání rozumí v Česku každý. I člověk se nedokončenou základkou má názor na to, kdo by měl či neměl dostat státní vyznamenání.“ A proč vlastně ne, státní moc přece dle Ústavy pochází od lidu, tedy ani ne od Boha, krále či z Hradu.

V rámci zamýšlených jmen mne na rozdíl od jiných tolik neupoutalo jméno hitmakera Michala Davida, ale podnikatele Pavola Krúpy.

Před závorku rázně vytýkám, že rozhodně nemám nic proti vyznamenávání užitečných podnikatelů baťovského střihu s jasným společenským přínosem. Ostatně ne každý může být logicky úředníkem, politikem či soudcem, někdo musí i vytvářet pracovní místa a (pokud možno poctivě) podnikat.

Padouch, nebo hrdina?

U pana Krúpy mám však několik otazníků (nejen) k jeho celospolečenskému přínosu, tedy jestli on je tím pravým kandidátem na vysoké státní vyznamenání našeho demokratického státu. Navíc v roce, kdy slavíme neopakovatelných sto let státu.

Krúpa v roce 2003 založil obchodní společnost Arca Capital. Nalejme si čistého piva, zmíněný podnikatel byl ve většině svých aktivit spíše „nájezdníkem“ než „budovatelem“.

Jeho hlavní strategií byla snaha dravě využít slabin společností, jež se dostaly do větších či ještě větších problémů. V ČR na sebe budoucí „ Hradem oceněný“ poprvé více upozornil před více než deseti lety, a to přesněji v roce 2007. Tehdy jeho Arca Capital Bohemia koupila od bývalého premiéra Stanislava Grosse akcie firmy Moravia Energo. Díky transakci tehdy Gross podle médií vydělal pohádkových 80 milionů korun.

Paradoxem je, že Gross patřil k předním Zemanovým neoblíbencům, kteří údajně stáli za jeho zmařenou první prezidentskou volbou. Ergo kladívko, ani tato skvrnka na pověsti neodradila M. Zemana k ocenění tohoto ekonomického dravce, kterým p. Krúpa rozhodně byl a nadále asi jest.

Veřejně znám je mj. např. Krúpův atak na americkou GE Money kvůli podmínkám, za kterých Američané získali část Agrobanky, či ještě ostřejší útok na finančníka Zdeňka Bakalu v otázce krachující těžební společnosti OKD.

A právě Bakala je s největší pravděpodobností klíč k Hradu (resp. k státnímu vyznamenání). Kdo si dá dvě a dvě dohromady, tak je mu jasné, že hlavní hnací motor Hradu k vyznamenání Krúpy leží v jednoduché rovnici – nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Tím samozřejmě nechceme ani v nejmenším naznačit, že by dnešní pan prezident měl nějaké nepřátele, chraň Bůh či příroda!

Další dílek do skládačky profilu – dokonce i konzervativní Česká národní banka pokládá pana Krúpu podle loňského rozhodnutí za nedůvěryhodnou osobu. Proto nyní zmíněný podnikatel společnost Arca Capital údajně opouští.

A v neposlední řadě zde máme (abych použil oblíbené rčení začínajícího moderátora Jaromíra Soukupa z nejmenované soukromé TV, pravda jeho neopakovatelnou dikci v tištěném médiu opravdu nenapodobíme) trestní oznámení, které na Krúpu podal Finanční analytický úřad! Pro objektivitu dodejme, že to bylo v čase, kdy byl ministrem financí Andrej Babiš.

Nejsem z těch rychlopalných komentátorů, který by Krúpu posílal rovnou do insolvence či snad do tepláků, o tom ať rozhodnou příslušné orgány, nicméně jako vhodného adepta na státní vyznamenání ho také nevidím. Navíc v roce 100. výročí vzniku republiky.

Závěr

Zeman si očividně zcela po svém užívá své druhé prezidentské období. Jak známo, nanovo již se prezidentské volby nezúčastní, proto i pojetí státních vyznamenání může pojmout de facto jak se mu zlíbí, což také činí.

Mám za to, že i ocenění do značné míry kontroverzního podnikatele přispívá do Zemanovy mozaiky k rozdělování české a moravské společnosti, ne, že ne.

Nejsem sice vizionář, ale mám obavu, že si s prezidentem užijeme ještě hodně „zábavy“.

Ale abychom nekončili smutně. Naopak mi radost udělalo, že prezident Miloš Zeman hodlá u zmíněné příležitosti 100. výročí vzniku ČSR vyznamenat také někdejšího československého premiéra Antonína Švehlu. Otázkou ovšem zůstává, zda je důstojné vyznamenávat s ním i zmíněného kontroverzního podnikatele.