Když on tam nechce pozvat lidi, kteří mu osobně neladí, nechoďte tam ani vy, které pozval. A neschovávejte se za jakési tvrzení, že jde o státní recepci na počest stoletého výročí. Nejde, je to jeho recepce. Už dávno si ji přivlastnil a kádrováním lidí, kteří mají jiné kritické názory, to jen potvrdil. Když mu na tu jeho osobní slavnost přijdete, potvrdíte to také. Když tam nepůjdete, potvrdíte jiný názor, víte jaký.
Pořád berete jakési ohledy na to, že má tu vysokou funkci a že ho zvolilo hodně lidí v demokratických volbách, což je nutné respektovat. On z toho vyvozuje závěr, že je proto nutno držet hubu a nekritizovat ho. Zve proto na svou hradní recepci především lichometníky, kteří mu do Hradu donesli židli, jako třeba Hůlka, plus zdvořilé neutrály, kteří jej stále ještě omlouvají, protože si sami z lásky k republice nechtějí přiznat, co to tam sedí na trůně, případně tam v nejhorším případě někteří jdou, že by z toho mohlo něco kápnout.
On možná už úplně zapomněl, že podstatou demokracie je kritická diskuze a že cílem není chránit svobodu pro ty mocné nahoře, ti se ochránit umí, nýbrž především svobodu těch malých, menšinových, těch kritiků a šťouralů, na které ti nahoře mají často žízeň. Tento princip by měl prezident hájit pro těch deset milionů občanů a dávat to i symbolicky najevo. Měl by k sobě zvát i kritiky, opozici, buřiče. To z prezidentů dělá nóbl lidi a skutečné hlavy států. Náš hulvát se na to ale nechytí. Už si své hulvátštiny plánuje dopředu.
Tak už se smiřte s tím, že takového prezidenta nemáme a že on právo na titul prezident už dávno ztratil, i kdyby ho zvolilo sto milionů Čechů. Ale zvolili ho lidi, kterým se dodnes líbí, že je hulvát, že je sprostý, že vede proruskou politickou linii a že každou chvíli veřejně lže. Mnoha voličům je tím blízek.
Tak mu tam nechoďte, je to jeho večírek, pro jeho lidi, ctitele a obdivovatele. S republikou a jejím výročím to nemá nic společného. Už před padesáti lety napsal Ludvík Vaculík do excelentních, tehdy Literárních novin „nechoďte jim tam, třeba se jich zmocní zlé tušení“. Myslel vládnoucí komunisty v čele s prezidentem Novotným, kteří si také mysleli, že tu budou panovat věčně, což bývá věčný blud všech pánů, nejen komunistů.
I prezidenti někdy zblbnou a ztratí obezřetnost. Dr. Husák řekl o spisovateli Kohoutovi, že u nás dokokrhal. Nenapadlo ho v té chvíli, a to měl pěkné IQ, že sám je Husák a jednou dokejhá. A dokejhal.
Jsem si ale jist, že mu tam půjdete, protože jste slušní, ohleduplní, neradi vyhrocujete konflikty, ctíte vysoký státní úřad a možná dokonce věříte, že jeho držitel se polepší. A o tuto slušnost on se opírá. Ví, že mu díky ní vše prochází. Tak se na Hradě hezky bavte.
