Noví senátoři Jiří Drahoš a Marek Hilšer vstoupí v českém Senátu do klubu Starostové a nezávislí (STAN), jenž se tak stane nejsilnějším a nejmocnějším senátním klubem. Mimo jiné to bude mít podstatný vliv na volbu nového předsedy horní komory našeho váženého parlamentu. Tedy formálně druhého muže ve státě.
Marečku, podejte mi silné (ale nevyhraněné) osobnosti
Na jednu stranu je hezké, že se do Senátu volí silné osobnosti, avšak belzebub se skrývá v detailu – slepá volba, koho budou zastupovat, resp. do kterého klubu se pak zařadí.
Např. populární pan Drahoš se od svého zvolení rozhodoval, zda vstoupí do klubu STAN, nebo KDU-ČSL. Nota bene, během kampaně byl několikrát novináři i veřejností dotazován, do kterého klubu po volbách vstoupí, na tyto otázky nikdy neodpověděl, resp. mlžil, že se rozhodne až po volbách. Chudáci lidovečtí voliči, kteří třeba věřili, že populární profesor rozšíří jejich řady.
Senátor Hilšer si prý vybíral mezi třemi kluby, nakonec skončil ve STANu.
Senátor Bek zvolený za ODS, Zelené, STAN a TOP 09 v Brně skončil také v klubu STAN, zde je v rámci fair play nutno říci, že citovaný brněnský senátor tuto skutečnost avizoval veřejně již přibližně od června. Na druhou stranu, jaký pak má význam takový senátor pro voliče a členy např. ODS, kteří mu usnadňovali cestu do Senátu, a on pak bude patrně podporovat kandidáty STANu do vedení Senátu proti kandidátům z řad ODS. Tomu v zásadě moc nerozumím, stranou teď ponecháváme svérázné uskupení ODS, Zelení, STAN a TOP 09. Zejména brněnští modří a zelení jsou jako noc a den, neshodnou se na ničem, tedy s výjimkou podpory senátora za okrsek Brno-město (č. 59).
Koho vlastně volíme? A proč?
Jak jsem již několikrát psal, i pan prezident Zeman podporuje stále více zrušení naší horní parlamentní komory. A není v tom sám.
Autor tohoto komentáře pokládá nápad se zrušením horní parlamentní komory za nebezpečný, de facto by rozklížil celé naše parlamentní zřízení. Nicméně současně nepokládá za úplně šťastný postup, pokud jsou do Senátu voleny nečitelné osobnosti.
Nepopírám, že jde mnohdy o lidi šikovné ve svých původních profesích, nicméně pro velkou část veřejnosti jsou zkrátka a dobře hodně politicky „netransparentní“ (abych použil dnešní velice oblíbené přídavné jméno).
Politický styl občané, nejprve nás zvolte a my následně řekneme, v jakém dresu budeme vlastně v Senátu hrát, asi nejen mně přijde jako značně nešťastný.
Možná se mnou nebudete souhlasit, ale tato nevybarvenost kandidátů, ať již nedbalostní, či úmyslná, podle mého názoru napomáhá mj. neatraktivitě voleb do Senátu. Samozřejmě to není důvod jediný, to je mi jasné.
V rámci zatraktivnění voleb do Senátu bych se též mj. přikláněl k většímu časovému rozestupu mezi prvním a druhým kolem, nyní je to pouhý týden. Navrhuji, aby se čas prodloužil alespoň na dva týdny, aby mohla proběhnout pořádná kampaň, aby si voliči mohli důkladněji proklepnout, kdo vlastně kandiduje. Nicméně to by byl námět zase na další komentář.
Autor je právník a VŠ pedagog
