Ze státu se plíživě stal největší buzerant ze všech. Neustále nám nakládá nové a nové povinnosti. Zákazů a příkazů už je tolik, že člověk zdravým selským rozumem neodhadne, co se smí a co se nesmí. Snad nejhůř ze všech jsou na tom maloobchodníci.
Léta jsem chodil pro maso k jedné slečně. Teď zavřela krám. Ptám se: „Proč? Teď mají lidé peníze! Nejsou snad kšefty? Nebo je moc velká konkurence?“
„Ne, kšefty jsou rekordní,“ odpoví. „Ale já už nesnesu tu buzeraci. Teď tu byla kontrola, zase jsem zapomněla vylepit tu větičku o EET, pak mi poslali doporučený dopis, mám snad čas chodit na poštu? O den mi propadl a byl průšvih. Já se na to vykašlu, už nemám sílu. Všude hledají lidi, nechám se zaměstnat, budu mít klid a stejné peníze!“
Nemám žádný krámek. Nemám s tím vlastní zkušenost. Ale vím jedno: Totéž říkal i zelinář odvedle. A pak ještě jeden známý, který až dosud měl restauraci v Praze – a pak ji raději zavřel. Prudký růst mezd spojený s růstem státní buzerace vede mnoho lidí k tomu, aby se na podnikání vykašlali. Jinde mají stejné peníze a méně starostí.
Podle dat Ministerstva průmyslu a obchodu byl počet celkem platných živnostenských oprávnění ke konci roku 2017 o 300 tisíc nižší než před deseti lety. O čem to svědčí? V České republice se malým zkrátka dobře nepodniká. Jo, když jste velcí a máte poradce na dotace, to je to o něčem jiném. To pak můžete žít jen z dotací a věnovat se něčemu jinému než podnikání. Ale malý podnikatel pro samou administrativu, byrokracii a státní buzeraci nemá na samotné podnikání čas.
To je poslat jedno kontrolní hlášení, pak poslat souhrnné hlášení, pak mi přestala fungovat kasa k EET, tak honem hledat chybu, mezitím zapomenu, že mi odpadla nálepka s hláškou o EET, pak rychle přeměnit visačky s rozpočítáním ceny na gramáž, pak zase musíme na finančák kvůli kontrole, pak na sociálku kvůli kontrole, pak nezapomenout přiznání k dani, ježišmarjá, nezapomněli jsme poslat souhrnné hlášení? No jasně, že zapomněli, takže rychle doposlat – no jo, ale tím jsme se zdrželi a už měly být dávno zase vyměněné cenovky s tou zatracenou gramáží, cože, ona zase nefunguje ta pokladna? No a nějak nám v tom nezbyl čas cokoliv prodávat.
Obchodníci si mysleli, že když přešli na EET, už si zažili křest ohněm a buzerace skončí. Ale to se mýlili. Už se na ně valí další. Obchodníci budou muset od ledna odevzdávat státu informace o každém nákupu. Díky těmto údajům bude moci Český statistický úřad lépe měřit růst cen v ekonomice.
Když jsem byl studentem ekonomie, byl to můj sen. Kdykoli se makroekonomové pouštěli do nějakého modelování, vždy zjistili, že mají málo dat. Někdy mají krátkou časovou řadu, jindy mají špatnou strukturu a jindy data vůbec neexistují a musejí se odhadovat.
Jako student jsem věřil, že kdyby ekonomové měli víc dat, dokáží vypočítat to, co dnes jen intuitivně odhadují. Věřil jsem, že čím víc matematiky a statistiky v ekonomii bude, tím bude pro ekonomy lépe. Později jsem se však začal dívat na ekonomii méně matematicky a víc filozoficky jako na vědu o člověku a jeho chování, a ne o číslech. S tím přišla i skepse ohledně modelování a statistiky coby neomylného nástroje. Chci říct, že je sice pěkné, že budeme mít víc statistik, ale život nám to moc nezlepší. Ta čísla, která budeme mít, nic v ekonomice nezmění. Politici budou dále vládnout stejně, jako by je neměli. A podnikatelům se bude dýchat zas o něco hůř. Takže jako celek si tím pohoršíme.
To je vidět i na aktuálním státním rozpočtu. Na rok 2019 počítá vláda se zrychlením ekonomiky nad 3 % (aktuálně roste o 2,4 %) a s deficitem státního rozpočtu 40 mld. Kč. To je podle mě nerealistický předpoklad: nerealisticky rychlý růst ekonomiky a k tomu ještě brutálně nezdravý deficit. Šílená kombinace. Já si nemyslím, že rok 2019 bude pro ekonomiku lepší než rok 2018. Co si myslím já, je ale celkem jedno. Důležité je, že si to myslí už i další nadnárodní organizace. Organizace OECD ve své interní zprávě upozornila, že zavádění obchodních bariér ze strany USA a reciproční odvetné kroky ze strany jejich obchodních partnerů výkonnost světové ekonomiky už začaly poškozovat. A co víc, tento protekcionismus podle OECD představuje závažnou hrozbu pro světovou ekonomiku pro příští rok. Jinými slovy, globální ekonomice hrozí zpomalení růstu.
No a vzhledem k tomu, že vláda počítá s deficitem rozpočtu i pro rok 2020 a 2021, pochybuji, že lepší výpočet inflace na jejím vládnutí něco změní, když to nezmění ani hrozba OECD.
Data o inflaci by měla být nejdůležitější pro centrální banku. Ta se ze zákona snaží inflaci řídit. ČNB si stanovila inflační cíl 2 % +- jeden procentní bod. Jenže od ledna 2014 až do listopadu 2016 tento cíl vůbec neplnila. Byla pod ním. Nyní se pro změnu tlačí inflace k horní hraně povoleného pásma a hrozí, že bude dočasně nad ním. Pochybuji, že s přesnějšími daty bude ČNB řídit inflaci skrze korunu a úrokové sazby lépe než v minulých letech.
Jenomže tím, že stát má víc dat, se stále víc blížíme tomu, co krásně ve své knize 1984 popsal George Orwell. Blíží se stát, který ví o každém všechno a plně kontroluje jeho život. Jenže takový stát moc směřuje k diktatuře.
Navíc je zde ohromné riziko úniku dat. Mnoho lidí se domnívá, že když bude data sbírat specializovaný úřad, je to bezpečné. Nejsem expert na IT, ale myslím si, že když se tento víkend ukázalo, že jsou zranitelná data u tak technologicky vyspělé a bohaté společnosti, jako je Facebook, že raději odhlásila desítky miliony uživatelů, aby nedošlo k úniku jejich osobních dat, hrozí něco podobného komukoli.
Tato data jsou totiž extrémně citlivá pro obchod. Kdo je má, ví přesně, co se kdy a kde prodalo za jakou cenu. Data přitom půjdou do detailu až na úroveň kódů EAN.
Na druhou stranu připouštím, že stávající krok státu je svým způsobem „logický“ v tom smyslu, že už v knize Robot na konci tunelu jsem ho předpovídal: Moderní společnost se sbírání dat nevyhne. To však neznamená vylepšení.
Každým dnem budeme víc a víc nakupovat online. Kamenné obchody se stále víc budou propojovat s e-shopy. Kamenných obchodů bude dlouhodobě postupně ubývat. Internet bude maloobchodu vládnout. To znamená, že data budou sbírána tak jako tak. Jednoho dne tak budeme schopni měřit inflaci nikoli meziměsíčně jako dnes, ale denně, nebo dokonce hodinově.
Data neustále potečou. Dat bude víc a ještě víc. Cena těchto dat bude pro byznys a marketing velká, pro řízení státu však nejsou nutná. Jinými slovy, bojím se, že víc soukromí odevzdáváme někomu, aby on z toho měl hodně a my nic. Soukromí a svoboda anonymity se vytratí, aby nás mohl velký bratr lépe sledovat a „chránit“.
