Na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně nedávno udělili titul bakaláře za to, že jejich absolventovi nefungovalo magnetické perpetuum mobile. Že se ze mě jejich pedagog bude pokoušet zadarmo vysomrovat levotočivé ulity šneků, když je ukážu na webu, a to za účelem výuky chemie, to je fakt dobrý i na univerzitu nazvanou po nejslavnějším planetárním ševci.
Měli jsme seriál videí s levotočivými šneky a zajímalo nás, kdy si někdo všimne, že jsou doleva. Když si náš čtenář Jaroslav M. Soukup po pětačtyřiceti dnech seriálu jako první všiml, seriál jsme ukončili. O pár dní později přišel e-mail, a to z domény Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Tak pravil zlínský šnekolog...
„V celém svém dobrodružství se šneky se dopouštíte jedné omluvitelné chyby. Neexistují žádní „leví“ a „praví“ šneci (ani „levotočiví“ či „pravotočiví“). Vše je jen otázkou definice způsobu, jak helicitu ulity popisujete (například budete-li hledět hlemýždi zahradnímu do tváře, nohama/nohou na zemi, pak se u častější formy ulita odvíjí ke středu doleva). Chápu ale, že druhý smysl slova „pravý“ (tedy ten správný, zde spíše obvyklejší) zavádí k nijak oprávněnému označení dominantní formy jako „pravé“ či „pravotočivé“. Ulity herců ve Vašem seriálu se mohou točit na libovolnou stranu a nikoho z digitálního věku by to nemělo vyvést z míry. Zcela jinak by vyznělo, kdyby se část ulit Vašich šneků stáčela opačným směrem než u zbytku v jednom záběru kamery. Manipulace s rotací ulit šneků je celkem běžná. Doporučuji zhlédnout film Hermíny Týrlové Ferda mravenec z roku 1944, kde vystupuje jako celkem kladná postava (nakonec Ferdu s Beruškou zachrání) motorizovaný šnek s takzvaně levou ulitou. Vysvětlili mi lidé od filmu, že je to proto, aby mohl při nástupu na scénu zprava (což prý kladné postavy dělají) ukazovat esteticky přijatelnější konvexní stranu závitu (obvyklá představa o hlemýždí ulitě), a nikoliv nevzhlednou díru z opačné strany. Závěrem, prosím, přijměte jako dar a podporu v dalším studiu chirálních objektů fotografii jediného mně osobně známého, zaručeně takzvaně levotočivého hlemýždě zahradního. Bohužel však jde pouze o důsledek mého pedagogického selhání. Nedostatečně jsem informoval autora o zásadním významu stáčení ulity tím, či oním směrem.“ Takže jsem nahlédl, že se na katedře malakologie (vědě o měkkýších) na univerzitě ve Zlíně studenti učí plácat šneky z plastelíny, a ještě na druhou stranu.
Konečně to někoho zajímá!
Ale protože si opravdu nemám s kým povídat o levotočivosti šneků, protože to nikoho nezajímá, tak jsem tomu pánovi z Univerzity Tomáše Bati napsal dlouhý mail. „Vědecké termíny dextrální a sinistrální nejsou ve společenském časopise použitelné, proto píšu lidově levotočivý, či dokonce jen levák“. A pak jsem mu poslal fotky svých šneků doleva i doprava na jedné fotce, jak chtěl, a neprozíravě i pár fotek z ne úplně obvyklé kolekce svých levotočivých ulit, ve kterých ovšem už ten šnek uvnitř není.
A taky jsem mu poslal odkaz na youtube kanál, kde jsou vidět jak leváci, tak i jiné typy mutantů či šneků s deformovanými ulitami, jak lezou a žerou okurku (a který nikoho nezajímá). Také jsem poslal odkaz na facebookovou stránku svých šneků (která také nikoho nezajímá), na svůj kanál o šnecích na serveru iNaturalist (který také nikoho nezajímá) a byl na něj všeobecně velmi hodný, protože ho to zjevně zajímalo.
Dokonce jsem nabídl (zadarmo) jeho univerzitě několik živých a zcela nedostupných jedinců z mého odchovu leváků. Jsou sice všichni doprava, takže jejich ulity na rozdíl od levotočivých nemají žádnou finanční hodnotu. Ale pro vědecký výzkum je to fantastický genetický materiál, kolem dědičnosti levotočivosti se periodicky objevují i na akademické půdě bludy, které je potřeba vyvracet. Jen jsem se podivil, že se zabývá levotočivostí šneků, když se na univerzitním webu píše, že tam je přes polymery. Odpověď přišla rychle.
Nedám!
„Těsně vedle, nejsem odborník na polymery. Jsme tu na UTB zaměstnaní stejného jména dva, v dohledatelné historii nepříbuzní. Videa ani jiné elektronické či tištěné materiály mne pro svou nízkou důvěryhodnost, kterou ostatně zdatně ilustrujete svými manipulacemi, nezajímají. Dávám přednost reálným objektům.“ Jasně, jsem prolhanej podvodník a šneky jsem si zfalšoval.
Ovšem na konci mailu ze Zlína stálo: „Neučím malakologii, neučím nic spojeného s biologií. Mým oborem je organická chemie, jejíž nedílnou součástí je nauka o prostorovém uspořádání molekul, tedy stereochemie. Tak jsem se dostal od chirality molekul k chiralitě makroskopických objektů. O chov dextrálních šneků (to jsou ta vědecky mimořádně zajímavá mláďata z mého odchovu levotočivých rodičů, jejichž ulity se ovšem nedají prodat, pozn. jxd.) zájem nemám. Ostatně nějaké africké také doma v teráriu mám (je tak pro legraci). Máte-li ale sinistrální ulitu klidně i toho H. aspersa (H. pomatia by byl lepší), kterou byste byl ochoten věnovat, srdečně rád ji přijmu, opatřím štítkem „Dar od JXD“ a budu ukazovat na přednáškách o chiralitě molekul a s tím souvisejících jevů.“
I pochopil jsem, že je to nějaký hacker – troll, který se nabořil do univerzitního systému a teď se odtud vydává za pedagoga, aby ze mě „za účelem výuky“ vytáhl ulitu zadara. Poslal jsem jej tam písemně a zavolal tiskové mluvčí školy, že mi píše nějaký troll, který se vydává za jejich pedagoga, a zda by mi mohla prověřit, jestli ta emailová adresa, ze které mi chodí žebravé dopisy, opravdu existuje. A těšil se, jak jí budu, až odpoví, že ne, vykládat, že si mají najmout lepší ajťáky. Odpověď přišla vzápětí: „Adresa, na kterou jste se ptal, existuje. Jde o docenta Víchu z Fakulty technologické. S pozdravem J. Brazdilová.“
Těžký prachy ve hře!
No a teď se podívejme, o jaké závratné sumy vlastně jde, že to panu docentovi ze Zlína stojí za tu námahu. Levotočivá ulita Helix pomatia, viz též hlemýžď, se dle kvality prodává za 20 až 30 eur. Pět až osm stovek. A má jen asi čtyři centimetry, takže se s tím moc nepochlubíte. Ovšem pokud si dáte trochu práce, tak za pár minut najdete přes Google aktuálně nabízenou mořskou levotočivou ulitu, která má sedm palců. Dvacet čísel. Fakt se s ní pochlubíte. Stojí sedm dolarů, což je sto čtyřicet kaček.
Z čehož soudím, že na Univerzitě Tomáše Bati mají opravdu malé platy. Ovšem bez ohledu na to má pan docent Vícha možnost, jak získat levotočivého šneka zcela zdarma. Pokud univerzita omezí výzkum perpetuum mobile svými studenty a místo toho je pošle do lesa hledat, tak toho šneka dříve nebo později panu docentovi určitě chytí.
