Nové emisní předpisy si žádají částicový filtr už i v nových zážehových motorech s přímým vstřikováním. Ten ale funguje trochu jinak než filtr v dieselovém autě. Jaké jsou hlavní rozdíly?
Automobily osazené vznětovými pohonnými jednotkami momentálně dostávají jednu ránu za druhou. Jestli za jejich celkovou diskreditaci může pouze aféra Dieselgate, lze pouze spekulovat, každopádně zájem o naftové motory klesá prakticky v celé Evropě a první německá města začínají postupně vyhánět ze svých center všechny starší dieselové vozy.
Vynález Rudolfa Diesela je zkrátka v nemilosti tak nějak paušálně, přestože nejnovější agregáty jsou díky systému selektivní katalytické redukci a částicovým filtrům (paradoxně) čistější než benzínové motory. Že to není nesmysl, dokazuje i nová emisní norma Euro 6.2, respektive EU6c, platná od září letošního roku. Ta kromě jiného nařizuje automobilkám montovat filtr pevných částic i do nově vyrobených zážehových aut, pokud má jejich pohonná jednotka přímé vstřikování.
Nevýhoda
Právě tato technologie pomohla svého času nezanedbatelným způsobem zpřesnit dávkování benzínu do válců, zvýšit výkon a zároveň snížit spotřebu, nicméně přinesla rovněž jednu neopomenutelnou nevýhodu, která byla dlouhá léta přehlížena.
Konstruktéři nejdříve doufali, že se jim pomocí přímého vstřikování a řízeného víření směsi podaří palivo rozptýlit ve válcích naprosto rovnoměrně, benzín se stihne odpařit a díky ideálnímu promíchání se vzduchem shoří dokonale, tedy bez měřitelných sazí. Potíž byla v tom, že to v praxi fungovalo poněkud jinak.
