Život každého rodiče se vyvíjí. Není to jen strnulé přežívání ze dne na den. Existují zásadní momenty, které mají vliv nejen na chod domácnosti, ale i na chod samotného rodiče. Pojďme se nyní podívat na ty největší milníky, které v životě čekají každého rodiče.
1. Dítě je doma
To je rozhodně ten největší milník. V případě, že těch dětí je doma už víc, tak příjezd dalšího nového juniora už taková velká změna nebude. Jestliže se jedná o první dítě, čeká rodiče veliká změna. Rád bych napsal, že k lepšímu, ale nerad bych lhal.
Na příjezd dítěte domů se nelze nijak připravit. Existují naivové a snílci, kteří si nejdřív pořídí psa, aby se na dítě připravili, a pak se diví, že dítě jim nežere z misky a že v noci brečí, protože má hlad.
Jakmile se ta malá uřvaná věc vyskytne ve vaší domácnosti, počítejte s tím, že všechno bude jinak.
2. První přebalování
Jeden z těch slabších milníků je první přebalování. Není to nic hezkého a náladu jistě nezlepší skutečnost, že bude hůře. Jakmile dítě přejde k příkrmům, snadno se rodič dočká několikavrstvých průserů a podobných lahůdek.
První přebalování je jen takový signál, že bude hůř.
3. První usnutí za chůze
Tento milník přichází často jen pár týdnů poté, co jste si dítě přivezli domů. Ačkoliv příručky pro budoucí rodiče tvrdí, že děti spí klidně i dvacet hodin denně, je to lež. Z mé zkušenosti mohu potvrdit, že děti nespí. Ony jsou jen chvíli zticha, načež začnou zase řvát.
Nevyspání je jeden z vedlejších efektů rodičovství, které navíc nejspíš nikdy neskončí. Dítěti je ukradená vaše potřeba spánku (respektive jste dítěti ukradeni celí, ono jede jenom na sebe), takže se časem rodič mění na ploužící se pobledlou a světloplachou trosku s kruhy pod očima, která jede už jenom ze setrvačnosti. Usnout během chůze po čase není nemožné.
4. Růst zubů
Jestliže si jako rodič neustále stěžujete na to, že vaše dítě nespí a pořád jenom brečí, hýčkejte si tyto chvíle, jak jen to jde. Přijde totiž den, kdy dítěti začnou růst zuby. To bude spát ještě méně a brečet více. Jestliže dítě nespalo ani před tím, čeká vás nová a vzrušující fáze, o které se vám ani nesnilo. Objevíte svět, kde slovo spánek dávno ztratilo význam.
5. Dítě už chodí
To je slávy. To je radosti. Váš potomek už chodí. Paráda. Táto, natáčíš to? Jasně, že to je veliká událost, nicméně uvědomte si, že tím vám končí relativní pohoda. Dítě, které není mobilní, položíte na zem a ono tam zůstane. Můžete si třeba dojít na záchod.
Pohyblivé dítě, které položíte na zem, během toho, co jste na záchodě, rozbije v místnosti několik drobných spotřebičů, ze skříňky vypije jed, který tam prostě máte, načež vyleze na skříň a skočí dolů. Pohyblivé dítě musíte mít vždy na očích, neboť děti žijí podle hesla „zemřít mlád“. Nemají pud sebezáchovy a magicky je přitahuje vše nebezpečné. Mají rády výzvy, na které nestačí.
6. Dítě už mluví
Opět veliký milník a událost. Ten malý tvoreček vám už konečně může říct svůj názor. Můžete si s ním povídat.
Ve finále se skutečnost, že dítě mluví, promění jen v nekonečnou smyčku otázek, na které nemáte odpověď, a když ji naleznete, přetaví dítě vaši odpověď v další otázku. Například:
„Taťko, proč je nebe modré?“
„Nevím.“
„Proč nevíš?“
„Protože mě to nikdy nezajímalo.“
„Proč tě to nikdy nezajímalo?“
Rodič po této diskusi zasedne ke Googlu a odpověď si najde. Když dítěti vysvětlíte, proč je nebe modré, bude následovat jenom: „A proč?“ Diskuse s dítětem jsou nekonečné a rodič nikdy nevyhraje.
Vedle toho, že se diskuse s dítětem potáhnou nekonečně dlouho, další nemilou věcí, která přichází s tím, že dítě umí mluvit, je, že na vás bude žalovat tomu druhému rodiči.
„Mamko, já nemám hlad. Taťka mi dal před chvílí čokoládu.“
„Mamko, venku mi byla zima. Taťka mi nevzal čepici, a když jsem mu říkal, že je mi zima, taťka tvrdil, že to je dobrý.“
„Mamko, taťka byl venku s nějakou tetou a oni se tam pusinkovali….“
7. Mnoho dalších milníků
V rodičovství je mnoho dalších milníků. První školní den. První dětské lásky. První zklamání, když vaše dcera přijde v patnácti domů zbouchnutá od své první školní lásky a podobně. Ty mě zatím čekají, takže o nich psát nebudu. Můžu ale s jistotou prohlásit, že už teď se jich děsím.
