Nejrůznější tradice a zvyky jsou celosvětově na ústupu a často je drží při životě jen hrstka posledních nadšenců. Nejinak je tomu i s tureckým „ptačím“ jazykem. Ještě před několika desítkami let se pískáním dorozumívalo poměrně velké množství vesničanů obývajících pobřeží Černého moře. Teď ptačí dorozumívání přežívá v ústech posledních 10 tisíc Turků, a to hlavně kvůli mobilním telefonům. Pod svá křídla je proto vzalo UNESCO.
Jazyk připomínající zpěv ptáka se vyvinul ze zcela praktického důvodu. Členitý a hornatý povrch severního Turecka znemožňoval dorozumívat se slovy. Hulákání přes kopce a údolí by bylo nejen vyčerpávající, ale taky nesrozumitelné. A tak se postupně začal používat pískaný jazyk. Je překvapivé, jak složité větné konstrukce jsou vesničané schopni tvořit, a ještě překvapivější, že si navzájem skutečně rozumějí.
Pískáním spolu lidé stále komunikují ve vesnici Kuskoy (v překladu ptačí vesnice), ale ještě před 50 lety byl jazyk mnohem rozšířenější. Používal se v regionech Trabzon, Rize, Ordu, Artvin a Bayburt. Dnes jej v těchto oblastech používá jen pár ovčáků, kteří navíc znají už pouze několik slov. Ve vesnici Kuskoy začaly snahy o záchranu mizejícího pokladu už v roce 1997. Od té doby místní každoročně pořádají Festival ptačího jazyka. Snaží se ho tak propagovat a zachovat. Před třemi lety byla také zavedena jeho výuka ve školách.
Splněný sen
Loni se rozhodlo UNESCO, že turecký jazyk zařadí na seznam nehmotného kulturního dědictví. Podle organizace je ochrana ptačího jazyka urgentní, jinak by mohl vlivem sociálních a technologických změn vymizet úplně. Turecký ministr zahraničí Numan Kurtulmuş přivítal rozhodnutí UNESCO s radostí. Na Twitteru blahopřál svým druhům z černomořského pobřeží, že se jim podařilo tuto tradici zachovat. Předseda Kulturní asociace pro ptačí jazyk Seref Kocek se nechal slyšet, že pro obyvatele vesnice Kuskoy je rozhodnutí UNESCO splněným snem.
Organizace ale varuje, že i přes všechny snahy se může jedinečný jazyk vytratit. Pro mladou generaci už není pískání přes kopce tak atraktivní, můžou si jednoduše zavolat. Turci se obávají toho, že z ptačího jazyka se místo praktického a užitečného způsobu komunikace stane spíš volnočasová zábava pro fajnšmekry, jak se to ostatně s tradicemi často stává.
Turecko není zdaleka jediná země, kde se takový způsob komunikace vyvinul. Skupiny lidí, které žily v podobných geografických podmínkách, dospěly k obdobnému typu jazyka. Je to třeba severoafrické pohoří Atlas, pahorkatiny severního Laosu nebo amazonská pánev v Brazílii.
