Uprostřed války ve Vietnamu se, taky v reakci na kruté boje, začaly v Americe objevovat skupinky zvláštních dlouhovlasých lidí, kterým se nechtělo žít konvenčně. Občas se objeví trendy, které mají hippies připomínat, jako třeba květinové čelenky ve vlasech, ale skutečná filosofie tohoto hnutí nejspíš zůstala zakletá na Havaji v utopickém kempu ze 70. let.
Všechno začalo v roce 1969, když se Howard Taylor, bratr herečky Elizabeth Taylor, rozhodl vykoupit z vězení 13 hippies, kteří byli odsouzeni k 90 dnům těžké práce za to, že překročili povolenou dobu kempování. Taylor vytvořil na severu havajského ostrova, kde vlastnil pozemky, pro skupinu v pestrobarevných šatech ráj na zemi. V roce 1969 vznikl tzv. Taylor Camp.
Stavěly se chýše na stromech plné lidí, ať už oblečených nebo neoblečených, a do těch chýší se lezlo po pochybně stlučeném žebříku. Komunita nepodléhala žádným zákonům, pouze těm přírodním. Oděv se zde považoval za právo, nikoliv však za povinnost. Zato užívání marihuany bylo v kempu takovým nepsaným pravidlem. Utopická osada se rozrůstala například o psychicky zdevastované veterány z vietnamské války a brzy měla asi 100 stálých obyvatel.
Začátek konce
Tato rajská zahrada se přes rostoucí počet obyvatel udržela v utajení až do doby, kdy slavní sourozenci Taylorovi strávili v komunitě Vánoce. Mezi hippies je nafotili paparazzi a okamžitě se objevili na stránkách amerického tisku. To byl začátek konce idylického života na Havaji. Začaly tahanice se státem, který pozemek v roce 1974 vyvlastnil a po řadě sporů v roce 1977 srovnal se zemí. Vznikl zde státní park.
Autorem fotografií je John Werheim, který vydal v roce 2009 celou knihu, v níž je kemp zachycen v obrazech. „Když jsem se bavil se členy komunity po třiceti letech, mnoho z nich bylo nostalgických. Mnozí hovořili o období v korunách stromů jako o nejkrásnějších dnech svého života,“ tvrdí fotograf.
