Do komunálních a senátních voleb schází zhruba měsíc a drtivá většina stran piluje svůj program, retušuje tváře svých kandidátů a začíná mobilizovat své věrné a příznivce. Zadání je pak jasné, strana musí vypadat jednotně, vše musí být mez mráčků, a pokud se na sebe budeme mračit (bráno terminologií exprezidenta Václava Klause), tak mimo média a na hodně vzdáleném dvorku. Jednou ze stran, která by takovou kázeň potřebovala jako sůl, je ČSSD. Ale té to jako na potvoru nejde a stojí za tím mimo jiné například veterán ve stranické rebelii a toho času i místopředseda strany Jiří Zimola.
Sledovat některé skutky někdejšího jihočeského hejtmana je docela slušný studijní materiál, a to nejen pro novináře či politology. O tom, že Jiří Zimola je příznivec Miloše Zemana, už dnes v Česku ví snad každé tříleté dítě. Zimolova přízeň vůči hlavě státu je větší než jeho přízeň vůči samotné ČSSD. Proto udělá vše, co prezidentovi uvidí na očích. V minulosti Zimola nemusel Bohuslava Sobotku a mydlil mu schody, kde se dalo.
Je to logické, přál si to Zeman. Nyní si hlava státu nepřeje Miroslava Pocheho jako šéfa Černínského paláce, takže si to nepřeje i Zimola. A dělá vše pro to, aby ho nakonec hodila přes palubu i celá strana. To, že je jeho názor v menšině (či dokonce ojedinělý) a usnesení stranického grémia hovoří jinak, je Zimolovi srdečně jedno.
Ono zde přitom už tak nejde o osobu Miroslava Pocheho jako o celkovou vnitřní atmosféru v ČSSD, která připomíná poněkud pokročilou anarchii. Kdysi nejsilnější vládní strana je v těžké defenzivě. Ve vládě si sice snaží, seč může, ale preference jí nerostou a smetanu slízne Babišovo ANO.
Předseda Jan Hamáček na řešení Pocheho problému rezignoval s tím, že o novém ministru zahraničních věcí se rozhodne do poloviny října. Místo aby straně naordinoval železnou disciplínu, tak jen přihlíží, jak se mu řada věcí drolí pod rukama. Nazírá, jak některé návrhy jeho strany dostávají jednu ťafku za druhou (například zrušení karenční doby v Hospodářském výboru sněmovny nepodpořili mnozí poslanci ANO). To se asi bude těžko na náměstích vysvětlovat…
Nadcházející volby budou pro ČSSD velice těžkou zkouškou. Strana obhajuje nejvíce mandátů v Senátu a vše nasvědčuje, že po volbách již nebude disponovat největším klubem v horní komoře. Další maléry jsou i na komunální úrovni. Někteří její lokální politici či starostové odcházejí ke konkurenci nebo zakládají trucstrany, v řadě obcí či větších měst ani ČSSD nebyla schopna postavit kandidátku do obecního zastupitelstva.
Všechno toto špinavé prádlo se ale veřejně vypere. Vypadá to, že rebelantství a diverze se stává běžnou tekutinou uvnitř vnitrostranických žil. Pokud se takto kočkují lokální bafuňáři kdesi na venkově, to by člověk možná ještě pochopil. To, že stejnou medicínu ordinuje i stranická dvojka, je však na pováženou.
