Od soboty 1. září začala platit 75procentní sleva na jízdné ve vlacích a autobusech pro seniory a studenty do 26 let. Vláda tvrdí, že se tím zlepší dostupnost veřejné dopravy pro tyto skupiny cestujících. Samozřejmě nejde o nic jiného než o populismus. A určitou diskriminaci. Nabízí se totiž kacířská otázka, proč obdobně stát nepodpoří i další skupiny obyvatel? Například matky samoživitelky, zaměstnance s minimální mzdou, nezaměstnané nebo lidi, kteří pečují o dlouhodobě nemocné. I oni přece také občas mívají problém vyjít s penězi.
Jsem schopen pochopit, že pro lidi z obou dotčených skupin je toto vládní nařízení velice příjemným finančním bonusem, který jim ušetří i mnoho set korun měsíčně. Mnohem hůře však chápu zdůvodnění, že se tímto krokem zlepší dostupnost veřejné dopravy. Ne, tato dostupnost zůstane stále stejná. Tito lidé zkrátka jen ušetří peníze.
Nemyslím si totiž, že kvůli poskytnutým slevám budou senioři někam jezdit častěji, než byli dosud zvyklí. U studentů těžko můžeme předpokládat, že pokud nedostanou slevu, nebudou jezdit do školy, nebo si do ní „udělají“ cestu jen jednou či dvakrát týdně.
Kdo to všechno zaplatí
Potíž však je v tom, že tyto slevy musí někdo zaplatit. A tím platícím budou všichni daňoví poplatníci. Ti by přitom možná uvítali, aby stát hospodařil s penězi (které jim každý měsíc ukousne například z jejich výplat) jinak. Aby například investoval do zkvalitnění infrastruktury, aby více podporoval výzkum nebo aby finančně více bonifikoval domácí hospicovou péči a tak dále. Anebo když už stát neví co by, měl by místo takového plýtvání penězi snížit rozpočtový schodek a přestat ještě více zadlužovat budoucí generace. Ale to bychom chtěli po našich ministrech příliš.
Jistě, studenti i senioři patří mezi ty, kteří mají hlouběji do kapsy a pro něž je každá koruna dobrá. Totéž ale platí pro matky samoživitelky nebo lidi, kteří pracují za minimální mzdu. Ti nejenže chodí do práce a mají co dělat, aby přežili každý měsíc, ale ze svých hubených příjmů odvádějí daně, ze kterých vláda financuje volební dárečky pro privilegované skupiny lidí. Už za pár dní uvidíme, zda se příslušné strany od obdarovaných dočkají nějakého vděku.
Jako zdravotnické poplatky
Nabízí se tu ještě jedna historická analogie. Když před deseti lety ČSSD slíbila proplácet zdravotnické regulační poplatky, drtivě vyhrála krajské i senátní volby. Oranžoví hejtmani pak vypláceli z měšců krajských rozpočtů desítky milionů korun, které jim pak chyběly jinde. Někteří z nich pak přiznali, že tento slib byl nesmyslný, a vyzvali ty, kteří poplatky platit mohou a nepoloží je to, aby platili.
Třeba něco podobného nastane i za pár měsíců. Česká ekonomika zpomalí, zmenší se i výběr daní a najednou stát zjistí, že s omezenými zdroji nezvládne všechno financovat. Chtěl bych pak vidět toho verbálního eskamotéra, který přizná, že se stát přepočítal, a studentům i seniorům pak suše oznámí, že je prostě normální, aby platili jako všichni ostatní.
