5. dubna roku 1943 plul spojenecký torpédoborec USS O’Bannon jihozápadním Pacifikem a na případný střet s nepřítelem byl více než dobře vybaven. Jen rok stará americká loď měla na palubě 17 protiletadlových děl, několik torpédometů, hlubinné pumy a děla ráže 5"/38. Když ale narazila na nepřátelskou ponorku RO-34, rozhodla se nevyužít žádnou z dostupných zbraní.
Nikdo z ponorky, která se vznášela na hladině, si totiž Američanů nevšiml. I hlídka na palubě údajně spala. Kapitán USS O’Bannon proto rozkázal do japonského plavidla přímo narazit. Doufal, že způsobí tak velkou škodu, že se ponorka rovnou potopí. Záhy se ale ukázalo, že to nebyl dobrý nápad.
„Kapitán a ostatní důstojníci se na můstku snažili přijít na to, o jaký typ ponorky jde. A na poslední chvíli si uvědomili, že by mohla pokládat miny. Samozřejmě nechtěli vyhodit sami sebe do povětří, a tak trhnuli kormidlem, abychom se jim vyhnuli. Tím jsme se dostali do poměrně trapné situace, kdy naše loď plula s tou ponorkou bok po boku,“ vzpomíná na tehdejší bitvu její účastník Ernest A. Herr.
USS O’Bannon se navíc ocitl příliš blízko na to, aby mohl pálit z jakýchkoliv zbraní. A jelikož mariňáci na palubě nenosili ani pistole, nemohli se Japoncům nijak bránit. Ti už se mezitím logicky všichni vzbudili a mířili k dělům, která byla naopak vůči torpédoborci v perfektní pozici. Američané se zoufale snažili dostat zpět na vzdálenost, odkud by mohli střílet, a mezitím kapitán vydal rozkaz, ať posádka Japonce zasype čímkoliv, co na palubě najde. Tam byly v tu chvíli i velké bedny s bramborami a ty tak okamžitě začaly létat směrem k ponorce.
Protože byla stále ještě tma, Japonští vojáci si mysleli, že na ně padají desítky granátů. Rychle proto brambory shazovali do vody a házeli zpět na Američany. Mezitím se USS O‘Bannon dostal dostatečně daleko a zahájil palbu. Ponorka se malými děly nemohla ubránit, a tak se začala potápět. Stihla to dříve, než ji Američané zcela zničili, ale na palubě torpédoborce bylo opravdu velké množství hlubinných pum. Na ty už RO-34 nijak reagovat nemohla. Jedna z nich ponorku zasáhla a zcela zničila. Všech 66 japonských vojáků na palubě zemřelo.
O bizarním námořním souboji informovala média po celých Spojených státech. A z námořníků se tak přes noc stali národní hrdinové. Za svou duchapřítomnost obdrželi hned několik vyznamenání. Vedle těch obligátních vojenských dostali i jedno velmi speciální. Asociace pěstitelů brambor z Maine totiž nechala zhotovit na počest velkého vítězství pamětní desku, jež visela v jídelně na lodi. A ačkoliv si dle samotných mariňáků ocenění nikdo nevšímal, žádná bitva USS O’Bannon už věhlas bramborového střetnutí nepřekonala.
