Na paměť znovuzrození města lidé každoročně pořádají obrovský piknik.

Na paměť znovuzrození města lidé každoročně pořádají obrovský piknik. Zdroj: Lukáš Janičina

Napier
Na paměť znovuzrození města lidé každoročně pořádají obrovský piknik.
Na paměť znovuzrození města lidé každoročně pořádají obrovský piknik.
Na paměť znovuzrození města lidé každoročně pořádají obrovský piknik.
Na paměť znovuzrození města lidé každoročně pořádají obrovský piknik.
5
Fotogalerie

Jako bájný Fénix, který povstal z popela. To je novozélandské město Napier

Bylo 10.47, třetího února roku 1931. Východní pobřeží Severního ostrova Nového Zélandu zasáhlo zemětřesení o síle 7,8 stupně Richterovy stupnice. Během dvou a půl minuty stačilo takřka zničit dvě města ležící v Hawkeově zálivu: Hastings a Napier. Následný požár celou zkázu jen umocnil. Zemětřesení s epicentrem dvacet kilometrů severně od Napieru si vybralo i daň nejkrutější: 258 lidských životů...

Možná i takto mohla vypadat novinová zpráva referující o ničivém zemětřesení kdesi na druhém konci světa. Tato událost ale především zaručila druhému z obou postižených měst pozdější známost a popularitu, a to hlavně mezi milovníky uměleckého stylu z počátku minulého století - art deco.

Když se Napier vzpamatoval z nejhoršího, započala obnova celého města. Od Mezinárodní výstavy dekorativního umění v Paříži (Exposition Internationale des ARTs DECOratifs et Industriels Modernes) uplynulo šest let a jeho popularita právě dosahovala vrcholu. Art deco symbolizovalo nového ducha počátku dvacátého století: rozvoj vědy a techniky, vzrůstající nezávislost žen, zbavení se starých konvencí a zájem o starověké kultury, především egyptskou - vždyť v roce 1922 byl objeven hrob faraona Tutanchamona.

Tyto myšlenky se originálně projevovaly v designu a v neposlední řadě i v architektuře. Geometrické motivy (úhlové vzory a tvary jako symboly síly, rychlosti a počátku nové éry), světelné paprsky naznačující východ slunce - to vše evokovalo naději na lepší zítřky.

Není divu, že se rekonstrukce zničeného novozélandského města nesla v duchu tohoto optimistického uměleckého stylu. Napier se během dvou let stal nejmodernějším městem své doby. Co činí art deco v novozélandském podání unikátním, jsou motivy původních obyvatel Nového Zélandu, Maorů, které využíval hlavně architekt Louis Hay, obdivovatel pionýra moderní architektury Franka Lloyda Wrighta.

Festival z minulého století

V následujících letech idealistický umělecký směr pomalu upadal (hlavně vinou finanční krize z roku 1929 a následnou světovou depresí) a druhá světová válka učinila za jeho příběhem definitivní tečku. Muselo uplynout ještě několik desetiletí, než bylo art deco znovuobjeveno na konci šedesátých let.

Dnešní Napier s pětapadesáti tisíci obyvatel je vyhledávaným poklidným přímořským městem s pobřežní promenádou lemovanou norfolskými borovicemi, s příjemnou lázeňskou atmosférou, ale především s architekturou ve stylu art deco. Jeho obyvatelé jsou si předností svého města vědomi, a proto každoročně pořádají oslavu jeho znovuvybudování.

Slavnost má podobu obrovské party odehrávající se po celém městě. Po promenádě korzují lidé v dobových úborech, travnaté plochy jsou posety desítkami piknikujících a cizinec má dojem, že se tu právě točí velkofilm v hollywoodské produkci. Fantazie bují v neomezené míře, a tak jsou tu k vidění kromě překvapivě zachovalých dobových modelů i více či méně podařené variace na dané téma. Rozvážně popojíždějící automobiloví starci dokreslují téměř dokonalou iluzi doby na počátku minulého století.

Prodlužující se stíny nedělního odpoledne nesmlouvavě pohlcují milovníky starých dobrých časů a jejich opečovávané stroje pomalu uvolňují jeviště pro hektičtější jedenadvacáté století. Až zase za další rok oblékne Bertie - neoficiální maskot a především hlavní organizátor akce - černožlutě pruhované sako, nasadí slamák a omládne o osmdesát let, aby zahájil „nepříliš vážně míněnou party“, oslavující zmrtvýchvstání jednoho města.