Ilustrační snímek

Ilustrační snímek Zdroj: Profimedia

Přísedící u soudu: Těžký úkol pro nového ministra (ne)spravedlnosti

Již pár dnů máme novou vládu a i nového ministra spravedlnosti. Po různých neMalých personálních turbulencích se jím nakonec stal zkušený právník Jan Kněžínek. Nový ministr spravedlnosti chce úzce spolupracovat se všemi právnickými profesemi, aby výstupy jeho orgánu byly všeobecně akceptovatelné. Hodlá mj. pokračovat v elektronizaci naší justice a zaměřit se na přípravu nového občanského soudního řádu a též vylepšit řád trestní. To je jistě chvályhodné.

Do pomyslné mozaiky úkolů pro začínajícího ministra bych si ovšem dovolil přidat ještě jeden opomíjený kamínek. Zatímco o platech soudců se hovořilo a hovoří dosti často, je zarážející, jak se obecně zapomíná na finanční odměny přísedících u soudů. Ty jsou dlouhodobě naprosto pro srandu králíkům, abychom satiricky narazili na dřívější události na ministerstvu spravedlnosti.

Za den (nikoliv hodinu) u soudu dnes dostane přísedící odměnu 150 (slovy sto padesát) korun a náhradu mzdy (popř. cestovné). Připomeňme, že základní úlohou přísedících je u soudu zastupovat řadového občana. Tedy vyvažovat, obrušovat, doplňovat a svým způsobem i kontrolovat názory soudců – zpravidla dlouholetých profesionálů. Z procesního hlediska je pak podstatné, že u soudního procesu musí přísedící vydržet až do konce, jinak celé soudní řízení musí začít znovu od začátku.

Nedostatek přísedících

V Česku aktuálně působí okolo pěti tisíc šesti set přísedících. Pozor, více než šedesát procent z nich již dosáhlo věku 60 let.

Českým a moravským soudům aktuálně chybí skoro třetina přísedících a situace se zhoršuje. Kvalita leckterých přísedících též mnohdy není úplně hvězdná, jak kdysi napsal do seminární práce jeden můj bývalý student, vzácností není, že přísedící část (někdy i celé) jednání prospí. Což je zákonitě dáno mj. i zmíněným vyšším věkem přísedících a jejich nízkou finanční motivací.

Nutno taktéž upozornit na systémový zlozvyk, že nedostatek přísedících léčí naše soudy vlastními zaměstnanci. Je pak otázkou, zda přísedící-zaměstnanci soudů řádně plní funkci nezávislé pojistky spravedlnosti.

Uvolňování zaměstnavatelem

Idealista jistě namítne: přísedící to přece nedělají pro peníze, je to de facto vysoce čestná funkce. To jistě ano, ale zkuste třeba u pracovního pohovoru zaměstnavateli sdělit, že vás bude muset uvolňovat k soudu, kde působíte jako zmíněný přísedící. Štěstím vyskočí do stropu! Jednomu známému kdysi potenciální zaměstnavatel (respektive jeho personalistka) jen suše sdělila: Milý pane, to se musíte rozhodnout, zda budete „pracovat“ u nás, či na soudě. A bylo vymalováno!

Proto myslím, že nový ministr spravedlnosti by neměl zapomínat ani na Achillovu patu české justice – postavení přísedících. Tím autor samozřejmě netvrdí, že zde není úkolů jiných, ale to je již námět na další komentář.

Autor je právník a publicista