Sestavit takový žebříček je úkol vpravdě sísyfovský, neboť snímků na dané téma vzniklo v mnoha zemích za dlouhá desetiletí obrovské množství. Po zralé úvaze, i když s těžkým srdcem, jsme nakonec do přehledu nezahrnuli díla, jejichž děj sice s událostmi druhého celosvětového válečného požáru spjat je, nicméně konflikt představuje pouze pozadí děje.
Tudíž v následujícím hodnocení chybějí tak mistrovské a ani po letech nic neztrácející na svém kouzlu snímky, jako například Curtizova Casablanca, Wylerova Paní Miniverová, Zinnemannův opus Odtud až na věčnost a z československých pak namátkou třeba Krejčíkův Vyšší princip, neboť nejde v pravém slova smyslu o válečné filmy. Snažili jsme se, aby se sem dostala díla pokud možno více kinematografií, tedy nejen americké kasaštyky.
Zachraňte vojína Ryana
Spielbergovi se podařilo spojit výborně natočené bitevní scény, jimž nepochybně vévodí úvodní vylodění na krvavé pláži Omaha během invaze v Normandii 6. června 1944, spojené s masakrem amerických jednotek, s bytostně humanistickým poselstvím, kdy pro záchranu jednotlivce musí položit život řada jiných. Perfektně natočené oscarové drama, v němž si přijdou na své snad všichni milovníci tohoto žánru.
USA 1998; Délka: 169 minut; Režie: Steven Spielberg; Scénář: Robert Rodat; Kamera: Janusz Kamiński; Hudba: John Williams; Hrají: Tom Hanks, Edward Burns, Tom Sizemore, Matt Damon, Jeremy Davies, Adam Goldberg, Barry Pepper, Giovanni Ribisi, Vin Diesel, Ted Danson
Vzestup
Zfilmovaná kniha klasika daného žánru a účastníka Velké vlastenecké války Vasila Bykava nás přenáší do Němci okupovaného Běloruska. Žádná jiná obsazená sovětská republika neutrpěla v poměru k počtu obyvatel za druhé světové války tak obrovské ztráty. Timothy Snyder píše v Krvavých zemích o pětině, současné oficiální běloruské údaje hovoří dokonce o třetině veškeré populace. Na žádném jiném okupovaném sovětském území se také nerozvinula tak intenzívní partyzánská válka. Co na tomto snímku překvapí nejvíc, je výborně vykreslený charakter dvou partyzánů, kteří padnou do německého zajetí. Není to žádný velkofilm, naopak, jde o skromnými prostředky natočený černobílý snímek, prostý jakýchkoli patetických gest, jež jsme znali ze starší sovětské produkce ze Stalinova období, ale o to větší je jeho výpovědní síla. Běžné produkci za Brežněva se hodně vymyká.
SSSR 1977; Délka: 105 minut; Režie a scénář: Larisa Šepiťková; Kamera: Pavel Timofejevič Lebešev; Hudba: Alfred Šnitke; Hrají: Boris Plotnikov, Vladimir Gosťuchin, Anatolij Solonicyn, Ljudmila Poljakovová, Marija Vinogradovová, Larisa Šepiťková, Sergej Jakovlev, Alexandr Pjatkov, Viktorija Goldentulová, Sergej Kaniščev
Most přes řeku Kwai
Zfilmované světoznámé dílo francouzského spisovatele Pierra Boulla, mj. autora Planety opic, dalo vyniknout herecké bravuře Aleka Guinnesse, jenž nezapomenutelným způsobem ztělesnil tvrdohlavého britského plukovníka Nicholsona, zarputile trvajícího na tom, aby velitel zajateckého tábora plukovník Saitó dodržoval Ženevskou konvenci, jakož i Williama Holdena, představujícího jediného amerického zajatce, který, jak se později ukáže, vyměnil svou uniformu řadového vojáka za uniformu mrtvého důstojníka v očekávání, že se dočká lepšího zacházení. Když však dojde na lámání chleba, obstojí se ctí. Na Most přes řeku Kwai se právem snesla sprška Oscarů za nejlepší film, režii, kameru, střih, hudbu a budoucího Sira Aleka za nejlepší mužský herecký výkon. Pro zajímavost uveďme, že ve skutečnosti scénář napsali dva autoři – Carl Foreman a Michael Wilson –, kteří však tehdy byli na černé listině. Americká filmová akademie je posmrtně ocenila až v roce 1980!
Velká Británie / USA 1957; Délka: 161 minut; Režie: David Lean; Scénář: Pierre Boulle; Kamera: Jack Hildyard; Hudba: Malcolm Arnold; Hrají: Alec Guinness, William Holden, Jack Hawkins, Sesue Hajakawa, James Donald, Geoffrey Horne, André Morell, Percy Herbert, Ann Searsová
Umírání za dlouhého dne
Drama tří sice perfektně vycvičených britských výsadkářů, kteří se však ocitnou odříznuti od své jednotky. Zářný příklad filmu natočeného bez megarozpočtu, zato dávajícího nahlédnout do nitra obávaných „rudých ďáblů“, jak Němci britským paragánům přezdívali pro jejich charakteristické červené barety.
Velká Británie 1968; Délka: 95 minut; Režie: Peter Collinson; Scénář: Charles Wood; Kamera: Brian Probyn, Ernest Day; Hrají: David Hemmings, Tony Beckley, Tom Bell, Alan Dobie
Okupace ve 26 obrazech
Na pozadí malebného Dubrovníku se krátce před útokem mocností Osy na Jugoslávii v dubnu 1941 odehrává příběh tří zdánlivě nerozlučných kamarádů z bohatých místních rodin – Chorvata, Itala a Žida –, do jejichž bezstarostných životů krutě zasáhne válka ve vší své syrovosti. Scéna ustašovského vraždění vězňů v autobuse působila v době uvedení v našich kinech naprosto šokujícím dojmem. Po rozpadu bývalé Jugoslávie v 90. letech se Zafranović stal v Chorvatsku za Tuđmanova režimu nežádoucí osobou, a chorvatské velvyslanectví dokonce protestovalo proti uvedení snímku v naší televizi.
Jugoslávie / Itálie / SRN / SSSR 1978; Délka: 116 minut; Režie: Lordan Zafranović; Scénář: Mirko Kovač, Lordan Zafranović; Hudba: Alfi Kabiljo; Hrají: Frano Lasić, Boris Kralj, Milan Štrljić, Stevo Žigon, Zvonko Lepetić, Tanja Poberžniková, Ivan Klemenc, Gordana Pavlovová, Rade Marković, Zvonimir Rogoz
Volyň
Film pojednává o etnických čistkách na národnostně smíšené Volyni v letech 1943 až 1944, jichž se dopouštěli ukrajinští nacionalisté na polských sousedech, a je to nepochybně nejdrastičtější krvák, jaký naši severní sousedé natočili. Výše zmiňovaná drastická scéna z Okupace v 26 obrazech je proti tomu slabý odvar.
Smarzowského dílo přitom začíná idylicky svatbou Polky a Ukrajince v květnu 1939. Ta zabírá poměrně dlouhou dobu a přibližuje místní zvyky a folklór, k nimž patří useknutí copu nevěsty sekerou. Jenže záhy se pod údery seker začnou kutálet polské hlavy... Již na počátku děje zaznívají hlasy Ukrajinců stěžujících si na zavírání pravoslavných chrámů Ljachy, jak Ukrajinci posměšně nazývají Poláky. Je to předzvěst budoucích hrůz. Film výborně zachycuje peripetie, kterými se tato oblast za druhé světové války ubírala. Když ji v září 1939 v rámci čtvrtého dělení Polska na základě tajného dodatku k paktu Molotova a Ribbentropa okupovala Rudá armáda, vítali ji místní Židé, neboť kromě záliby v nemírném pití vodky se Poláci a Ukrajinci shodli pouze v nenávisti k nim, a oni tudíž v „armádě osvobození pracujících“ viděli spasení. Nastává takzvané rozkulačování, které postihuje polské statkáře.
V červnu 1941 sovětské okupanty vystřídali němečtí, jež místní starosta (vskutku odporná figura) vítá stejně patolízalsky jako jejich sovětské předchůdce. Třídní teror praktikovaný NKVD nahradí vyvražďování Židů. Němci je však coby nositelé vyšší kultury zabíjejí „civilizovaně“: „pouze“ je věšejí a střílejí z kulometů. Pravá apokalypsa přichází zhruba v poslední půlhodině, kdy stoupenci Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a Stepana Bandery pod vlivem řeckokatolických kněží žehnajících jejich sekerám, kosám, vidlím a nožům rozpoutají peklo na zemi.
A právě tady zaznívají nejzásadnější výtky. Ukrajinští historici totiž právem poukazují na fakt, že na Volyni řeckokatolická církev nepůsobila, byla tam církev pravoslavná. To je sice pravda, ale Smarzowski, po Volyni přezdívaný „polský Quentin Tarantino“, se hájí tím, že natočil hraný film o tragické epizodě v polsko-ukrajinských vztazích, a nikoli historický dokument. Snímek přitom není prvoplánově protiukrajinský. Vždyť hlavní hrdinka Zosia, ztělesněná Michalinou Łabaczovou, nominovanou za výkon v tomto snímku na Polskou filmovou cenu Orel jako nejlepší herečka a objev roku, je mladá Polka milující Ukrajince. Pro atmosféru, jaká na Volyni vládla po běsnění ukrajinských nacionalistů, je příznačné, že Zosia, prchající před vraždícími ukrajinskými monstry se svým dítětem, se raději vmísí mezi německé vojáky a tak sobě i potomkovi zachrání holý život. Něco takového bylo v polské kinematografii nemyslitelné. Ukrajinci rovněž namítají, že ve filmu neexistuje kladná postava jejich národnosti, ale to není stoprocentně pravda. Ojedinělé záblesky lidství se v něm objeví. Volyň zákonitě vzbuzuje emoce na obou stranách. Milovníkům odhalování bílých míst v historii ji lze vřele doporučit, ovšem slabší nátury, těhotné ženy, a zvláště osoby nervově labilní musíme před jejím zhlédnutím co nejdůrazněji varovat. Scény znásilňování, mučení a sadistického vraždění Poláků jsou natolik naturalistické, že by jim to mohlo způsobit trvalou újmu.
Polsko 2016; Délka: 150 minut; Režie a scénář: Wojciech Smarzowski; Kamera: Piotr Sobociński Jr.; Hudba: Mikołaj Trzaska; Hrají: Michalina Łabaczová, Arkadiusz Jakubik, Jacek Braciak, Tomasz Sapryk, Izabela Kunová, Kinga Preisová, Jarosław Gruda, Wojciech Zieliński, Lech Dyblik, Gabriela Muskałová
Jeřábi táhnou
Na osobní tragédii mladé Moskvanky lze vidět, jak děsivě zasáhla Velká vlastenecká válka do osudů miliónů lidí. Film, který je stejně jako výše zmiňovaný Vzestup prost heroických klišé a patetických scén, se setkal s vřelým ohlasem na Západě (obdržel mj. Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes) a za svůj oblíbený ho označili takoví velikáni stříbrného plátna, jako například režiséři Francis Ford Coppola a Martin Scorsese. Na letošním, 53. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech ho diváci náležitě ocenili.
SSSR 1957; Délka: 97 minut; Režie: Michail Kalatozov; Scénář: Viktor Rozov; Kamera: Sergej Urusevskij; Hrají: Taťjana Samojlovová, Alexej Batalov, Vasilij Merkurjev, Alexandr Švorin, Valentina Vladimirovová, Valentin Zubkov, Světlana Charitonovová, Alevtina Rumjancevová, Jevgenij Stěblov, Nikolaj Smorčkov
Bitva na Neretvě
Mezinárodně hvězdně obsazený velkofilm, mající směle konkurovat tehdejším americkým opusům, zachycuje události během čtvrté německé ofenzívy na území dnešní Bosny a Hercegoviny. Na rozdíl od dalšího jugoslávského velkofilmu pojednávajícího o partyzánské válce, Sutjesky, kde si Tita zahrál Richard Burton, v Bitvě na Neretvě Josip Broz vůbec nevystupuje, ale jeho slova citují hned na začátku velkolepé podívané, na jejíž realizaci se podílela i Jugoslávská lidová armáda.
Jugoslávie / USA / Itálie / SRN 1969; Délka: 175 minut; Režie: Veljko Bulajić; Scénář: Stevan Bulajić, Ugo Pirro, Ratko Ðurović; Kamera: Tomislav Pinter; Hudba: Bernard Herrmann; Hrají: Yul Brynner, Ljubiša Samardžić, Franco Nero, Sylva Koscinová, Orson Welles, Hardy Krüger, Curd Jürgens, Milena Dravićová, Sergej Bondarčuk, Velimir „Bata“ Živojinović
Boj o Moskvu
Velkolepou epopej tvoří dva díly: Agrese, přibližující události počátečního období druhé světové války, a Tajfun, zachycující první citelnou porážku Wehrmachtu v gigantické bitvě o Moskvu. Snímek je zajímavý tím, že v něm nevystupují žádné fiktivní postavy, všechno jsou osoby, jež skutečně existovaly. Na svou dobu upoutal relativně upřímným pohledem na některá dosud tabuizovaná témata, jako třeba počáteční těžké porážky Rudé armády.
SSSR / ČSSR / NDR / Maďarsko 1985; Délka: 337 minut; Režie a scénář: Jurij Ozerov; Kamera: Igor Černych; Hudba: Alexandra Pachmutovová; Hrají: Jakov Tripolskij, Michail Uljanov, Alexandr Goloboroďko, Bruno Frejndlich, Nikolaj Zasuchin, Anatolij Nikitin, Vladimir Trošin, Stěpan Mikolja, Vjačeslav Jezepov, Juozas Budraitis
Bitva v Ardenách
Američané se rozhodli přenést na stříbrné plátno klíčové události druhé světové války na západní frontě od invaze až po vítězství. Po Nejdelším dni následoval tento snímek, věnovaný temným dnům prosince 1944, kdy se Němci v posledním zoufalém vzepětí pokusili zvrátit chod událostí ve svůj prospěch a pořádně lehkovážným Yankeeům zamotali hlavu. Někteří kritici měli ke hvězdně obsazenému filmu výhrady. Jeden ho nazval „krvavým a nedeformovaným válečným divadlem, poměrně gramotným, ale ohlušivě hlučným a s důrazem na strategii místo na charakter“, jiný se zase ošklíbal: „Tohle nafouknuté válečné drama o důležité události nemůže zvítězit nad banálním scénářem. Přečtěte si o tom radši dobrou knihu.“ Divákům se nicméně film líbil a scéna, kdy mladí velitelé tankových osádek začnou podupávajíce zpívat svému veliteli, určenému provést průlom nepřátelské fronty, Panzerlied, nepřestává elektrizovat milovníky melodických vojenských písní.
USA 1965; Délka: 167 minut; Režie: Ken Annakin; Scénář: Philip Yordan, Milton Sperling, John Melson; Kamera: Jack Hildyard; Hudba: Benjamin Frankel; Hrají: Henry Fonda, Robert Ryan, Robert Shaw, Dana Andrews, Telly Savalas, George Montgomery, Ty Hardin, Pier Angeliová, Barbara Werleová, Charles Bronson
Nejdelší den
Celá plejáda skvělých herců si zahrála ve zfilmované předloze Cornelia Ryana, jejíž vzácné vydání v češtině se u nás stávalo podpultovým bestsellerem. Onen „nejdelší den“ představoval 6. červen 1944, kdy se Spojenci po několika odkladech konečně odhodlali k uskutečnění největší obojživelné operace v dějinách: vylodění v Normandii. Oscary za speciální efekty a černobílou kameru si snímek určitě zasloužil a oslovuje jak filmové fanoušky, tak i nadšence zabývající se druhou světovou válkou.
USA 1962; Délka: 169 minut; Režie: Andrew Marton, Ken Annakin, Bernhard Wicki; Scénář: Cornelius Ryan; Kamera: Henri Persin, Walter Wottiz, Pierre Levent, Jean Bourgoin; Hudba: Maurice Jarre; Hrají: John Wayne, Rod Steiger, Robert Ryan, Peter Lawford, Henry Fonda, Robert Mitchum, Richard Burton, Jeffrey Hunter, Richard Beymer, Sal Mineo
Bitva o Británii
Ve snímku věnovaném klíčové události moderních britských dějin, kdy se rozhodovalo o dalším bytí či nebytí ostrovní monarchie, se prolínají osobní charakteristiky hlavních protagonistů s urputnými leteckými boji na obloze Spojeného království, představujícími pastvu pro oči leteckých fandů. Velkofilm účastníka francouzského protinacistického odboje a pozdějšího režiséra bondovek sice údajně stál dvanáct miliónů dolarů a vykázal celosvětovou ztrátu deset miliónů, ale to nic nemění na faktu, že zvláště vzdušné akce jsou dech beroucí.
Velká Británie 1969; Délka: 131 minut; Režie: Guy Hamilton; Scénář: James Kennaway, Wilfred Greatorex podle knihy Dereka Wooda a Dereka Dempstera O vlásek; Kamera: Freddie Young; Hudba: William Walton; Hrají: Laurence Olivier, Robert Shaw, Michael Caine, Christopher Plummer, Kenneth More, Susannah Yorková, Trevor Howard, Ralph Frichardson, Patrick Wymark, Curd Jürgens
Osvobození
Pětidílná epopej, jejíž první díl začíná bitvou u Kurska a závěrečný končí dobytím Berlína, upoutala především velkorysým nasazením bojové techniky. Pouze tankovou bitvu u Prochorovky natáčeli dva měsíce. Dokumentární záběry ze sovětských, amerických, britských, francouzských a německých archívů ve spojení s monumentálními bitevními scénami se zasloužily o vizuálně přitažlivou podívanou. Stranou a vládou podporovaný velkofilm, jemuž sice leckdo vyčítá jasný ideologický záměr, však ani po letech nepostrádá přitažlivost. Sověti totiž nešetřili v podobných ostře sledovaných projektech lidmi, materiálem ani prostředky, a tak není divu, že na závěr tvůrci děkují vojskům hned několika vojenských okruhů či skupinám sovětských vojsk rozmístěným v zahraničí.
SSSR / NDR / Polsko / Itálie 1969; Délka: 5x90 minut; Režie: Jurij Ozerov; Scénář: Jurij Bondarev, Jurij Ozerov, Oskar Kurganov; Kamera: Vitalij Abramov; Hudba: D. Ozerovová; Hrají: Sergej Nikoněnko, Vladimir Samojlov, Jan Englert, Fritz Diez, Larisa Golubkinová, Barbara Brylská, Daniel Olbrychski, Vasilij Šukšin, Nikolaj Oljalin, Michail Uljanov
Pearl Harbor
Jeden z nejnákladnějších velkofilmů v dějinách kinematografie možná neoslní milostným trojúhelníkem před útokem Japonců na základnu amerického Tichomořského loďstva na Havaji v prosinci 1941, ale zato si získá diváky naprosto bezprecedentním natočením náletu na Pearl Harbor. Kritici snímku vytýkali příslovečně přehnané americké vlastenectví (ti méně zasvěcení mu zazlívali dokonce i to, co se doopravdy stalo, a to odvetný nálet na Tokio z letadlové lodi), jenže pak přišlo 11. září a všechno bylo jinak.
USA 2001; Délka: 175 minut; Režie: Michael Bay; Scénář: Randall Wallace; Kamera: John Schwartzman; Hudba: Hans Zimmer, Matthias Weber; Hrají: Ben Affleck, Josh Hartnett, Kate Beckinsaleová, Cuba Gooding Jr., Tom Sizemore, Jon Voight, Colm Feore, Mako, Alec Baldwin, William Lee Scott
Příliš vzdálený most
Výpravný velkofilm, opět s hvězdným obsazením, připomíná největší výsadkovou operaci v historii, která kvůli zabedněnosti několika vysoce postavených britských velitelů skončila fiaskem v době, kdy se zdálo, že Němci do Vánoc válku prohrají. Arogantní tuposti konkuruje neokázalé hrdinství britských výsadkářů a prozíravost velitele polské brigády generála Stanisława Sosabowského.
USA / Velká Británie 1977; Délka: 175 minut; Režie: Richard Attenborough, Sidney Hayers; Scénář: William Goldman podle stejnojmenné knihy Cornelia Ryana; Kamera: Geoffrey Unsworth; Hudba: John Addison; Hrají: Dirk Bogarde, James Caan, Michael Caine, Sean Connery, Edward Fox, Elliott Gould, Gene Hackman, Anthony Hopkins, Hardy Krüger, Laurence Olivier
Katyň
Proslulý režisér se chopil tématu, jež se ho osobně, a to velmi bolestně týkalo, neboť v Katyni zahynul jeho otec. Podařilo se mu působivě, věrohodně, a přitom bez primitivní rusofobie, jíž se někdy Poláci vyznačují, převést na plátno jednu z nejbolestivějších epizod v bouřlivé historii polsko-ruských či, přesněji řečeno, polsko-sovětských vztahů: masakr polských důstojníků v březnu 1940 v Katyňském lese, o němž se v „lidovém“ Polsku dlouho nesmělo – alespoň oficiálně – mluvit, a tím méně psát.
Polsko 2007; Délka: 117 minut; Režie: Andrzej Wajda; Scénář: Andrzej Wajda, Władysław Pasikowski, Przemysław Nowakowski; Kamera: Paweł Edelman; Hudba: Krzysztof Penderecki; Hrají: Artur Żmijewski, Maja Ostaszewská, Andrzej Chyra, Danuta Stenková, Jan Englert, Agnieszka Glińská, Paweł Małaszyński, Maja Komorowská, Władysław Kowalski, Joachim Paul Assböck
Nebeští jezdci
Krátké období uvolnění za pražského jara umožnilo splatit dluh, jejž měla naše společnost vůči československým příslušníkům britského Královského letectva. V porovnání s velkolepou Bitvou o Británii sice bije do očí skromnost prostředků vyčleněných na natočení prvního československého filmu rehabilitujícího naše letce na západní frontě i technická nedokonalost, o to více si však snímek získal srdce diváků díky vysoké kvalitě příběhu.
ČSSR 1968; Délka: 92 minut; Režie: Jindřich Polák; Scénář: Zdeněk Mahler; Kamera: Jan Němeček; Hudba: Evžen Illín; Hrají: Jiří Bednář, Jiří Hrzán, Svatopluk Matyáš, Elsie Randolphová, Jana Nováková, Joan Setonová, Charles Cameron, Winston Chrislock, Geoffrey Russell-Jones, Vojtěch Holý
Guadalcanal
Snímek natočený podle Guadalcanalského deníku válečného korespondenta Roberta Tregaskise, popisujícího boje americké námořní pěchoty o životně důležitou základnu, vyniká záběry z boje a bezskrupulózním vykreslením válečných hrůz. Zazářil zde mladý a tehdy ještě nepříliš známý Anthony Quinn, budoucí nesmrtelný „Řek Zorba“.
USA 1943; Délka: 93 minuty; Režie: Lewis Seiler; Scénář: Lamar Trotti podle knihy Richarda Tregaskise; Kamera: Charles G. Clarke; Hudba: David Buttolph; Hrají: Preston Foster, Lloyd Nolan, William Bendix, Richard Conte, Anthony Quinn, Richard Jaeckel, Roy Roberts, Minor Watson, Ralph Byrd, Lionel Stander
Stará puška
Vynikající drama z konce války, v němž se doktor Dandieu, původně pacifista, po vyvraždění své rodiny přemění v mstitele likvidujícího bez milosti pachatele hrůzného zločinu s energií, jakou by od něj málokdo očekával. Noiretova životní role.
Francie / SRN 1975; Délka: 100 minut; Režie: Robert Enrico; Scénář: Robert Enrico, Claude Veillot, Pascal Jardin; Kamera: Étienne Becker; Hudba: François de Roubaix; Hrají: Philippe Noiret, Romy Schneiderová, Jean Bouise, Joachim Hansen, Karl Michael Vogler, Madeleine Ozerayová, Antoine Saint-John, Marie-Blanche Vergnesová, Robert Hoffmann, Daniel Breton
Most u Remagenu
George Segal, známý z Krále Krysy, v roli amerického velitele a Robert Vaughn, jeden ze Sedmi statečných, v úloze německého majora ve filmu drahému českým srdcím, neboť se natáčel v Mostě a v Davli a je neodmyslitelně spjat se sovětskou okupací. Zachycuje boje o jediný neporušený most přes Rýn v závěrečném období druhé světové války v Evropě, v březnu 1945.
USA 1969; Délka: 111 minut; Režie: John Guillermin; Scénář: Richard Yates a William Roberts podle povídky Rogera O. Hirsona; Kamera: Stanley Cortez; Hudba: Elmer Bernstein; Hrají: George Segal, Ben Gazzara, Robert Vaughn, Bradford Dillman, Peter van Eyck, Hans Christian Blech, Heinz Reincke, Joachim Hansen, Sonja Ziemannová, Anna Gaëlová
Pod vlajkou vycházejícího slunce
Netradiční drama ze země vycházejícího slunce, kdy se vdova po seržantovi popraveném na konci druhé světové války na Nové Guineji za dezerci obrací na ministerstvo sociálních věcí se žádostí o očištění jména svého muže. Zoufale se snaží zjistit, co se tehdy skutečně odehrálo, jenže od každého svědka se dovídá jinou verzi příběhu.
Japonsko 1972; Délka: 96 minut; Režie: Kindži Fukasaku; Scénář: Kindži Fukasaku a Kaneto Šindó podle knihy Šódžiho Júkiho; Hudba: Hikaru Hajaši; Hrají: Kan’emon Nakamura, Sačiko Hidariová, Tecuró Tanba, Majumi Fudžisato, Jumiko Fudžita, Noboru Mitani, Paul Maki, Sanae Nakahara, Taketoši Naitó, Šindžiró Ebara
