Tento týden probíhá XVI. Všesokolský slet. Letošní slet chce být mimo jiné oslavou stoletého výročí od založení Československa a zároveň má vzdát hold těm Sokolům, kteří stáli u zrodu čs. legií za první světové války. Pro sokolskou historii je však fatální slet XI., který proběhl v poslední době hodně skloňovaném „osmičkovém roce“. Šlo o setkání Sokolů v roce 1948, krátce potom, co komunisté uchvátili moc. A z jistých, tehdy dobře utajovaných důvodů, nahradily Slety na několik dekád Spartakiády.
Všesokolský slet se komunistům skvěle hodil k propagandě. Co by mohlo být pro totalitu lepšího než tisíce dětí, ze kterých si lze udělat cvičené opice a poukazovat na jejich „obratnost, disciplínu a smysl pro kolektiv“. Komunistické referování, nebo spíše vymýšlení si bájí o Sletu, bylo před akcí a během ní naprosto šílené. Patetické texty o všem a o ničem plnily nejméně měsíc a půl první stránky novin.
Běžný občan tehdy neměl šanci dohlédnout za rozpravy o krásné, zdravé a jásající mládeži. Slet probíhala na přelomu června a července 1948. Bylo to pár dní potom, co se prezidentem stal Klement Gottwald, a podle pamětníka, který na Strahově vystupoval jako dorostenec, byla tehdy velmi napjatá a emotivní atmosféra.
Své dlouhodobé umlčení si Sokolové zajistili už během prvních sletových dnů. Nejmladší žáci začali na stadionu provolávat slávu prezidentu Benešovi. Zachytily to i mikrofony československého rozhlasu, a tak žákům strana zatrhla tradiční průvod Prahou. To se ale veřejnost neměla nikdy dozvědět a za oficiální důvod se vydávala nepřízeň počasí. Aby to bylo opravdu komunisticky nenápadné, v tehdejším tisku se asi co dvě stránky opakovalo, jaká je škoda, že kvůli vydatnému dešti nemohli malí Sokolové vyrazit.
K velkému skandálu došlo o pár dnů později při průvodu dorostenců. Sokolstvo i přihlížející volali Prahou „Ať žije prezident Beneš!“ Na staroměstském náměstí očekával průvod Klement Gottwald. Stál na tribuně a dorostenci před ním měli projít ve slavnostním defilé. Namísto toho demonstrativně odvrátili od prezidenta hlavu. Lidé se to samozřejmě nemohli dovědět. Noviny přetékaly superlativy a chválou na „silnou a statečnou mládež, která bude skvělými vojáky, a díky které naší vlasti nic nehrozí.“
Republiku obletěla také vskutku velitelská slova prezidenta Gottwalda „S vaším cvičením jsem byl spokojen…“ Doopravdy byl ale velmi znepokojen. Průvod nejstarších sokolských mužů a žen už doprovázela pochybná složka Lidových milicí i Sbor národní bezpečnosti. Někteří „provokatéři“ byli pozatýkáni už během defilé Prahou. Další zatýkání, vyhazování ze Sokola, ze škol i ze zaměstnání následovalo po Sletu.
Ač se to z dnešního pohledu zdá jako maličkost, byl to největší a nejmasovější projev odporu, na jaký se po únorovém puči vůbec kdo zmohl. A Česká obec sokolská za to byla taky diskrétně ale důsledně uklizena na dalších 41 let.
Už krátce po Sletu se začala v novinách, především v Rudém právu, objevovat vynucená vyjádření představitelů Sokola, kteří mluvili o znechucení z chování některých svých členů. Žádali jejich dobrovolné vystoupení, což se samozřejmě nedobrovolně stalo. Sokolští předáci snad doufali, že je veřejné pokání zachrání před komunistickým hněvem. Nebylo tomu tak. Přesto, že Akční výbory donutili vystoupit na 11.000 sokolů, byla během tří let Obec sokolská násilně začleněna do Jednotné socialistické tělovýchovy.
