Taškařice kolem Miroslava Pocheho, nominanta sociální demokracie na ministra zahraničí, neberou konce. To, že prezident Miloš Zeman svévolně odmítl Pocheho jmenovat, je problém. Zásadním problémem je ale i to, že ČSSD s jeho jménem vůbec přišla. Typově je to politik, kvůli kterým zažívají socialisté volební masakry. V podzimních senátních a komunálních volbách to nemusí být jiné.
Europoslanec Miroslav Poche tuší, že v příštích volbách do Evropského parlamentu, které se uskuteční 23. až 26. května 2019, to bude mít ČSSD těžké, proto se pokusil o návrat domů. Způsob, jakým to sociální demokracie provedla, ale dokazuje, že naše nejstarší strana je rozložená a dezorientovaná. Pocheho totiž nikdy na šéfa diplomacie navrhnout neměla. Bez ohledu na to, co tvrdí o jeho názorech prezident Zeman a hradní mluvčí Jiří Ovčáček.
Poche si rád hraje na to, že je silný hráč v zákulisí, a hovoří se o tom, že to byl i on, kdo pomohl do předsednického křesla ČSSD Janu Hamáčkovi. Současně je přesně typem člověka, kvůli kterému jsou volební výsledky sociální demokracie slabé. Například pražští voliči velmi dobře vědí, že politici, jako jsou Karel Březina, Petr Hulinský nebo právě Miroslav Poche, se především starali a starají o svá vlastní korýtka.
Z toho se daň neplatí
Už legendární je, jak Poche v roce 2010 médiím přiznal, že obcházel zákony a předpisy. V rozhovoru pro Hospodářské noviny prozradil, jak plnil stranickou pokladnu ČSSD. „Já jsem ten dar rozepsal na nějakých deset členů tak, aby se z toho nemusela platit daň. Protože když dám 200 tisíc straně, zaplatí z toho 15 procent daň. Kdežto když to rozepíšu mezi deset svých členů na obvodě a oni zaplatí padesát tisíc jako členský příspěvek, tak se z toho daň neplatí,“ popsal případ tehdejší zastupitel hlavního města a volební manažer pražské ČSSD. Poté rezignoval na všechny funkce ve straně. Ale vrátil se.
A každý musí uznat, že šíbr, který manipuluje se stranickými příspěvky, je skvělá kvalifikace na ministra zahraničí. Toho by nám svět musel závidět.
Resuscitace strany
ČSSD si proto nominací Pocheho zahrává s tím, na co kdysi doplatila ODS. Mocichtivost provázanou s klientelismem voliči nakonec vždy odmění – samozřejmě v tom negativním smyslu. To je hlavní důvod, proč se Miroslav Poche nikdy v nominaci na ministra objevit neměl. Škodí to celé sociální demokracii.
Co nakonec bude s Pochem, je ale úplně jedno, protože zahraniční politiku v současnosti diriguje především premiér Andrej Babiš. Vedení pražského Černínského paláce, kde je sídlo české diplomacie, hraje v tomto směru druhé housle. Navíc do toho všeho promlouvá prezident Zeman.
Sociální demokracii by ale nemělo být jedno, co bude s ní. Vyhrabat se z marasmu posledních volebních výsledků nebude ani jednoduché, ani krátké. Kauza Poche záměr s resuscitací strany ještě více ztížila.
