Čím se léčili naši předci? Jak se připravovaly léčebné lektvary, masti či pilulky? Zjistit to můžete v lékárně U Granátového jablka na Kuksu. A z ní je už jen kousek do jezuitské zahrady plné bylin, které se vám hodí nejen při léčení, ale i v kuchyni.
„Máte-li hyperaktivní děti, podávejte jim nadrcené račí oči s medem,“ radí mi Tomáš, průvodce interaktivní expozice „Historie lékáren“. Ukazuje na stojatku s nápisem Oculi cancrorum crudi. „Jakmile tyto vápenné výtvory z račího žaludku neposední potomci spolknou, dostanou průjem, který jejich dovádění dozajista zklidní.“
Barokní lékárna v Kuksu pochází z roku 1743. V keramických nádobách tu skladují prášek z lidské lebky, kůstky z jeleního srdce nebo vlčí játra. Ta obsahovala velké množství fosforu, vápníku, a proto se podávala při léčbě zlomenin. Rozdrcený roh jednorožce (ve skutečnosti se jednalo o zub z narvala, mořského savce z rodu kytovců) sloužil jako protijed a prášek z mumie hojil zánětlivé rány. Na konci osmnáctého století šlo o běžnou zásobu každé lékárny.
Tu zdejší na Kuksu založil hrabě František Antonín Špork v rámci zaopatřovacího ústavu pro vojenské vysloužilce z okolí. O stovku starců se staral řád Milosrdných bratří, který zde provozoval nemocnici, lékárnu, bylinnou zahradu a ovocný sad. Od samého počátku měl hospital také k dispozici doktora medicíny, chirurga (ranhojiče), lékárníka a jeho asistenta. Pacienti hospitalu dostávali léky zdarma (Špork na jejich výrobu vyčlenil v nadaci každý rok částku tři sta zlatých), ostatní lidé si však museli medicínu kupovat. Výjimku tvořili pouze obyvatelé Kuksu – pokud si donesli vlastní suroviny na přípravu léku, byl jim zhotoven bez poplatku.
Vyrobte si lék
Hospital s lékárnou fungoval až do roku 1938, po podpisu mnichovské dohody museli Milosrdní bratři se svými pacienty areál opustit. Objekt začal sloužit částečně jako sklad arizovaného majetku a župní polepšovna pro mladistvé delikventy. Na konci druhé světové války v něm pak našly útulek německé ženy a děti prchající před postupující Rudou armádou. Avšak už v roce 1946 se konaly pro zájemce první organizované prohlídky barokní lékárny, které běží až dodnes.
Areál Kuks prodělal v nedávné době rozsáhlou obnovu za téměř čtyři sta čtyřicet milionů korun, která získala ve finském Turku nejprestižnější památkovou cenu v Evropě — hlavní ocenění Grand Prix Ceny Evropského kulturního dědictví Europa Nostra, jakéhosi prestižního Oscara pro památkáře.
Obnovit se podařilo i sto čtyřicet čtyři záhony s léčivými bylinami, a návštěvníky tak čekají komentované prohlídky zahrady. Kromě toho si děti i dospělí mohou na Kuksu vyzkoušet, jak by byli zruční coby starodávní lékárníci. V původní formě nebo pomocí vřetenové ruční tabletovačky si tu vyrobí pilulky a tabletky. Nejvíc prý návštěvníky ale baví lisování čípků ze směsi kakaového másla a léčiva.
Za slavným Kamelem
Chcete-li nasát atmosféru staré jezuitské bylinkové zahrady, vypravte se do Žirče, vzdálené deset kilometrů od Kuksu. Vznikla před čtyřmi lety v někdejším sídle Tovaryšstva Ježíšova, na pozemku u bývalého pivovaru.
„Zahradu jsme pojmenovali podle Josefa Kamela, jezuitského misionáře, který se věnoval bylinkám, lékárnictví a charitativní činnosti,“ říká Jan Lonc, zahradník a vedoucí zahrady. Jezuita a lékárník Georg Joseph Kamel (nar. 1661 Brno, zem. 1706 Manila) v roce 1688 vyrazil na zámořskou jezuitskou misi. V Manile otevřel první jezuitskou lékárnu na Filipínách, kde poskytoval chudým a domorodcům léky zadarmo. Díky Kamelově práci se tato lékárna brzy stala jednou z nejproslulejších a jeho péči vyhledávaly i vysoce postavené osobnosti. Kromě své práce lékárníka zkoumal filipínskou flóru a své poznatky, včetně kreseb a herbářů, posílal lodí do londýnské Královské společnosti. Švédský přírodovědec Carl Linné pojmenoval na počest Kamelovu a jeho přírodovědných prací (jsou uchovány v Britské knihovně a v Přírodopisném muzeu v Londýně) rod kamélie, mezi něž patří i čajovník čínský (Camellia sinensis), zdroj čaje.
Při korzování mezi záhony zahrady pojmenované na počest významného znalce bylin se nechte hýčkat vůní levandule, meditujte na lavičkách, inspirujte se kuchyňskou zahradou nebo si vyberte bylinky, jež doma ještě nemáte. S péčí o sazeničky i s jejich využitím vám poradí zdejší zahradníci. Pochutnáte si také na bylinkových sirupech a likérech. V Žirči je vyrábí chráněná dílna Camellus, a svým nákupem tak pomůžete pacientům s roztroušenou sklerózou v místním Domově svatého Josefa.
Lékárníkůvlexikon
- Masti jako jedny z nejstarších aplikačních forem vznikaly již v pravěku. Základ tvořilo jezevčí, zaječí, psí, husí sádlo, med, včelí vosk, lanolin nebo rostlinné oleje. Ke zvýraznění léčivého účinku se často kombinovaly i s bylinami (svízel, třezalka, měsíček, kostival).
- Čípky používali lidé už od starověku. Připravovali je ručně, z medu, vosku a oleje. Poté vytvořili takzvaný válenec, rozkrájeli ho a prsty vytvarovali torpédovitýtvar určený k rektální aplikaci.
- Injekce jsou poměrně mladou lékovou formou. Pokusy s aplikací různých látek do cév zvířat i lidí (pomocí měchýře, husího brku či naříznutí kůže a cévy) probíhaly od sedmnáctéhostoletí po objevu krevního oběhu Williamem Harveym. Běžně se však injekce začaly používat až o dvě stě let později po vynálezu injekční stříkačky a jehly.
Zvonovýklavír
V Žirči si také nenechte ujít světový unikát — barokní zvonový klavír na kůru kostela sv. Anny. Ani expertům není známo, že by se podobný hudební nástroj někde dochoval až do současnosti. Obci jej daroval hrabě František Antonín Špork, jenž klavír objednal u varhanáře Johanna Michaela Roedera. Stavitel varhan sám zvonkohru přivezl z Berlína a sestavil ji přímo na žirečském zámku. Od roku 1732 tak nechával hrabě Špork na hudební nástroj hrávat hostům, zejména ruskéšlechtě. Dnes uslyšíte klavír znít pouze jedinkrát za rok, a to při Svatoanenských slavnostech.
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:
