Žďárské vrchy

Žďárské vrchy Zdroj: profimedia.cz

Metodka nad Koníkovem
Sklenský „ledovec“, kde se sníh drží dlouho do jara
3
Fotogalerie

Výprava na střechu Vysočiny aneb Chladné osmistovky Žďárských vrchů

Nevelké a na hory nevysoké jsou Žďárské vrchy na severu Vysočiny. Mohou se ale pyšnit jedním primátem – nejchladnější ryze vnitrozemské pohoří v České republice. Nevěříte? Chladem i srážkami překonají jinak srovnatelné Brdy a k nejbližší státní hranici je odtud kolem 70 km. A že tu lyžaři našli zaslíbené místo, vydáme se sem na lyžích. Pozvánka vede k nejvyšším zdejším vrcholům: „osmistovkám“.

Jižněji položené pásmo Vysočiny, Jihlavské vrchy, ty Žďárské převyšuje o pouhých 20 cm, ale v počtu vrchů s nadmořskou výškou přes 800 m se jim rovnat nemůže. Kromě Javořice už další takový nenajdeme, zatímco ve Žďárských vrších jich je hned 17. Je zajímavé, že osmistovky tu přibývají – se zpřesněním měření se o pár rozrostly a dalších několik vrchů se magické metě blíží. Fandové Vysočiny mluví o osmitisícovkách. Měří je totiž v decimetrech. A tak jako ty himálajské vrcholy staly se kopci kultovními, tedy alespoň v poměrech Vysočiny. Možná i proto, že jich je zhruba tolik jako asijských sněžných štítů, perel v náhrdelníku Matky Země.

Vzhůru na střechu Vysočiny

Zdejší perly pevně sedí v koruně Vysočiny v několika pásech, hřebenech Žďárských vrchů. Hojně navštěvované okolí Nového Města na Moravě necháme za zády a přesuneme se o kus výš a k severu. Kdo touží po klidu samoty uprostřed hlubokých do sněhu ponořených lesů, pookřeje. Octne se najednou takřka bez lidí, kterých je na upravených tratích kapánek přes míru, jako by se sem přestěhovala „půlka Brna“.

Do nejvyšších partií se rolba dostane zcela okrajově, a tak se budeme muset spolehnout na ostatní dobrodruhy. Naštěstí jen málokdy se stane, že chybí stopa. Využít lze i protahované lesní silničky, ideální pro dlouhé sjezdy, jež nás provedou lesním masivem. Znalci nepohrdnou státní silnicí z Kadova do Herálce. V zimě se obvykle neudržuje.

Ve stopách železných mužů

Zahrajeme si tak trochu na železné muže (a ženy), sportovce ocelových svalů a silné vůle. Ti se tu před víc než pětatřiceti lety vydávali uprostřed třeskuté lednové zimy na čtyřiadvacetihodinový závod: celý den a noc na lyžích. Teprve několikaletou tradici má jiné sportovní klání – orientační pochod či běh k nejvyšším vrcholům, k našim osmistovkám. Cílem je dosáhnout jich v limitu 24 hodin co nejvíc. Ty nejvzdálenější dělí od sebe 17 km vzdušnou čarou. Dostat se ke každé z nich a žádnou během okružní trasy nevynechat vyžaduje nejméně 60 km mimo obvyklé cesty. Nejlepší borci to zvládnou za méně než deset hodin.

Nám jeden den stačit nebude, raději dva – během nich se návštěva osmistovek dá pohodlně zvládnout. Na rozdíl od orientačních běžců se po vysněných vrcholech pustíme na běžkách, mohlo by to být rychlejší.

Líp než z rozhledny

Proč osmistovky? Ještě zbývá dopovědět, co zajímavého na nich uvidíte. Především skály, odborně zvané mrazové sruby. Asi nejatraktivnější zdejší fenomén formovalo klima doby ledové. Jsou jich desítky. Ne každá osmistovka je zároveň skála, takových je zhruba polovina. Donedávna skoro všechny halil hustý les.

Rčení „skálu uvidíte, až do ní narazíte“, které s nadsázkou užívali místní, už na mnoha místech neplatí. Vidět jsou už zdaleka. Rozhodnutí ochranářů prosvětlit okolí skalních vrcholů odkrylo lidem výhled, jaký měli naposledy o století zpět. Z mnoha z nich se teď můžete porozhlédnout líp než z rozhledny. Některé skalní vyhlídky jsou opatřeny zábradlím, ale vylézt na ně musíte, jak to ve sněhu půjde.

Sníh: bude, nebo nebude?

Žďárské vrchy klamou svou výškou. Vystoupat v povedených zimách z Nového Města na Moravě k severu o 150 metrů výš, jako byste se dostali do skutečných hor. Sněhu přibývá po desítkách centimetrů a do cesty se stavějí závěje. V posledních patnácti letech dosáhla pokrývka několikrát hodně přes metr. Jenže co dělat, když teď zimy bývají na sníh skoupé a dobrá lyžařská sezona už není samozřejmostí. Za nejlepšími podmínkami je třeba se vypravit v únoru a začátkem března, kdy bývá stopa nejrychlejší a pláně s plotnami upěchovaného nebo zmrzlého sněhu lákají k bruslení daleko za obzor rychleji než ve stopě.

Přestože jsou zdejší kopce mírné a milé jako pohlazení a převýšením nad údolími se horám nepodobají ani náhodou, svahy dovedou být nepříjemně, a hlavně nečekaně příkré. Sjíždět na běžkách takovou Žákovu horu nebo Tisůvku, to věru není nic pro začátečníka. Naštěstí krkolomné sjezdy a jiné záludnosti se dají vypustit s lyžemi přes rameno. Někdy se zas putování změní v bloudění mezi sošnými stromy po pěšinách lesní zvěře a v peřinách sněhu pak čekáte, kdy vyběhne faun, hobit nebo aspoň pan Jezevec z Letopisů Narnie.

Za voňavými vánky Vysočiny

Střecha Vysočiny se za posledních pětadvacet let změnila k nepoznání. Alespoň z pohledu návštěvníků na lyžích. Hledat kdysi otevřenou hospodu, obvykle nijak vábnou, býval v zimě občas složitý úkol, dnes láká lyžaře hned několik přívětivých hospůdek, kavárniček a bufetů, a to v skoro každé z horských vesnic. Ožila také nezapomenutelná legenda samotínského vánku. Ne, nejde o vlahý větřík mezi skalami, nýbrž bylinný likér sto a jedné chuti. Kdekdo o něm slyšel, ale okusit se ho podařilo málokomu.

Krajské volby 2020: Vysočina >>>

Není divu, vždyť poslední pohárek tajemstvím opředeného moku nalil pan Tlustoš v Samotíně hodně dávno, na konci roku 1988. Vyhlášená hospůdka ve světnici horské chalupy lákala domáckou atmosférou, ale hlavně pitivem. Po smrti rázovitého hostinského zmizel povzbuzující nápoj i sama chalupa. Zůstalo tajemství vánku, jehož recepturu pan Tlustoš nikomu neprozradil. Na tradici léčivého alkoholu navázali v Samotíně podobným likérem. V hospůdce U Kolouška, v tradiční chalupě z 19. století s dřevěnou podlahou a rozpálenými kameny, dostanete Drátovánek. Jméno dostal po jednom z okolních skalisek, Dráteničkách, kterým tu říkají odjakživa Drátník. V Kadově u Janečků, o pár kilometrů blíž k Novému Městu, můžete vyzkoušet konkurenta, likér zvaný Kadovánek.


Kam za výhledy

Sněžka ze Žďárských vrchů? Asi vrcholný zážitek, když se nad zimním obzorem plným mlh vyloupne bílá pyramida vzdálená 130 km. O něco méně vzácně lze uvidět Orlickéhory, KrálickýSněžníkPraděd v hřebeni Jeseníků. Vděčné výhledy nabízejí Malinská a Pasecká skála, Devět skal, ale také Studnický vrch. Za panoramatem hraničních horstev od Krkonoš po Jeseníky se vydejte na východní kraj pohoří nad Koníkov a Roženecké Paseky, na Metodku (788 m) a Kamenici (780 m). A nejen za dalekými pohořími: právě tu je Vysočina nejmalebnější, s rozhozenými chalupami na svazích, s pásy stromů a remízky na lukách nad hlubokými dolinami.


Osmistovky Žďárských vrchů a jak na ně

Asi nejpohodlnější způsob, jak zvládnout všech 17 magických vrcholů, je rozdělit zteč do dvou dnů. Na první, těžší úsek se vypravit ze TříStudní. Trasa k pramenůmSázavySvratky s nejvyšším bodem Devítiskalamidesetidalšími ze seznamu se dá zvládnout za krátký zimní den i s občerstvovacími zastávkami (40 km). Na části trasy vás čeká klasická horská hřebenovka, a tak převýšení nepřesáhne 1000 m. Druhý den se přesuneme do Samotína. Před námi bude 30 km. Cestou k sedmizbylým, vzdálenějšímosamoceným osmistovkám mimo hlavní lesní masiv je třeba dvakrát překonat údolí přítoku Svratky, Fryšávky, ale ani tak nenastoupáme víc než předchozí den.

  • Devět skal 836 m
  • Křovina 830 m
  • Křivý javor 824 m
  • Kopeček (Studnický vrch) 822 m
  • Pasecká skála 819 m
  • Suchý kopec 816 m
  • Buchtův kopec 813 m
  • Pohledecká skála 812 m
  • Malinská skála 811 m
  • Žákova hora 810 m
  • Vysoký kopec 806 m
  • Šindelný vrch 806 m
  • Kamenný vrch 803 m
  • Lisovská skála 802 m
  • Bohdalec 801 m
  • Tisůvka 800 m
  • Fryšavský kopec 800 m