Asi každý pozná, že slova jako ogar (označení pro chlapce na Valašsku) nebo vrhlík (pojmenování pro květináč na Klatovsku) patří do některého z nářečí. Ale i slova, u kterých bychom to vůbec nečekali, mohou někdy patřit do nářečí a znamenat v něm něco zcela jiného než ve spisovné češtině. Tak můžeme třeba zaslechnout, že někdo staví kolem zahrady hradbu nebo že dá na hrnec přikrývku, a hned může vzniknout komické nedorozumění.
Slovo hradba se v jihozápadních Čechách ještě i dnes někdy používá pro označení plotu. Dříve bylo v tomto významu běžné na mnohem větším území, zahrnujícím pravděpodobně i střední Čechy (hradba se říkalo i ohradě pro dobytek vyrobené z klád).
Pod slovem kladka si asi většina z nás představí jednoduchý stroj s kolečkem a lanem, sloužící ke zvedání břemen. Někde se jím ale kupodivu označuje i visací zámek. Můžeme se s tím setkat ve dvou regionech, jednak ve východních Čechách hlavně na Náchodsku a Vysokomýtsku, jednak ve Slezsku (na Těšínsku v podobě klodka). Původně se tak říkalo volné nebo otáčivé závoře, kterou se zavírala vrata zevnitř dvora. Později se pojmenování přeneslo na zámek k petlici a pak i na moderní visací zámek.
Mapa zobrazuje hranici, za kterou se směrem na západ někdy pro pojmenování plotu používá slovo hradba (čára číslo 1)|
Peřina jako polštář
Přikrývka není vždycky jen to, čím se přikryjeme, když jdeme spát. Slovem přikryvka se ve Slezsku označuje i poklička. Na Těšínsku a Jablunkovsku se používá v malé obměně pokryvka. Nářeční výrazy pro pokličku, které vycházejí z toho, že se pomocí ní hrnec přikrývá, jsme dříve mohli najít i v Čechách – pokrývadlo v jihozápadních Čechách, pokrvadlo na Domažlicku a z něj přehozením hlásek vzniklé koprvadlo na Doudlebsku.
Kdybychom se chtěli vyhnout nedorozumění a raději místo slova přikrývka použili peřina, stejně si všude nepomůžeme. Peřina (nebo perina) se totiž na jižní Moravě říkalo polštáři. Na jiných místech na Moravě jsme mohli narazit i na pojmenování peřinka nebo malá peřina. Peřině se pro změnu říkalo často duchna, tento výraz byl ale široce užívaný na Moravě i v Čechách a setkáváme se s ním dodnes.
Autorka pracuje v Ústavu Českého národního korpusu FF UK.