V Brně si parta fotbalových hooligans popletla jeviště s tribunou a v sále Husy na provázku sehrála kus „Slušní lidé se bojí divadla“. Performance ultrapravicových ochotníků měla obrovský ohlas a z národa hokejových odborníků a gaučových atletů se na týden stal národ divadelních kritiků.
Národní pěnice
Celorepublikový význam kauzy pak definitivně stvrdila vlastenecká pěnice Olivie Žižková, autorka nezapomenutelného hitu „Evropo, dýchej“. Název její nové písně „Hloupá husa na provázku“ zní sice poněkud autobiograficky, ale nenechme se mýlit: skutečně šlo o umělecky kritické zpracování brněnských událostí. Zpěvačka se proti zpupné herecké šmíře vymezila s obvyklou razancí a znovu předvedla, že i žena nulového pěveckého rozsahu může zabodovat na celostátní úrovni.
Olivie je rovněž známá pečlivým výběrem textů a ani tentokrát nesáhla vedle. Text „Na radnici pohané, zvykejte si, křesťané. Kdyby Werich toto viděl, za herce by se dost styděl.“ je tak virtuózní oslavou naší košaté mateřštiny, že by před ním musel smeknout i takový Karel Kryl. Za moudrého klauna Panwericha jsou pochopitelně body navíc. Bez toho se žádná kritika českého herectva neobejde, to je snad jasné. Škoda, že se do songu nepodařilo vecpat ještě Láďu Menšíka.
Celkově vzato mohou být všichni slušní lidé v klidu. Olivka Žižková stojí na stráži a o zákeřných rejdech pravdolásky od ní uslyší z první ruky. Minimálně do chvíle, než z pravidelného poslechu písní jejich favoritky dostanou rakovinu uší.
Čokoládu? Ne, raději koblihu
Česko je ovšem nejen zemí mimořádného uměleckého kvasu. Velmi se tu daří i regulacím. Ministerstvo školství před dvěma lety identifikovalo kruciální problém ve vzdělávání nejmladší generace. Nebyla to totální zkostnatělost školského systému, to, že žáci se většinou učí látce, již nikdy v životě neupotřebí, nebo například skutečnost, že studenti se sice dozvědí všechno o prvohorních kapradinách, ale nic o dějinách vlastní země za posledních padesát let. Kdepak. Byly to pamlsky. Čipsíky, bagetky, sladké tyčinky a nápoje.
Balvanem na cestě k poznání nejsou osnovy jak z devatenáctého století, ale limonády z automatu. Takže ministerstvo prodej sladkostí a vůbec nezdravých pokrmů na školách zakázalo. Jak to zabrání žákům, aby si zapovězené pokrmy donesli z domova nebo si pro ně zaskočili o velké přestávce do nejbližší večerky (u čehož se dá stihnout i cigárko), známo nebylo. Ministerstvo možná plánovalo v druhé vlně regulací zavést proticukrové kontroly a detekční rámy citlivé na čokoládu.
Dostavil se ovšem jiný efekt: totiž likvidace stovek živností, jejichž majitelé si vydělávali právě prodejem občerstvení ve školních bufetech. Nyní chce ministerstvo školství regulaci deregulovat a některé pochoutky vyjmout z klatby. Mimo jiné i koblihy. Ministr Plaga (ANO) zřejmě chce i školou povinným dopřát každodenní potěšení z pocukrovaného kusu těsta bez chuti, s ošmelenou kapkou marmelády uprostřed. Produktu, který se stal velmi výmluvným symbolem politické kariéry jeho pána a velitele. Zkrátka i děcka si musí zvykat, že v nových poměrech můžou na skutečné sladkosti zapomenout. Musí jim stačit státem schválená kobliha.
Kromě hudebního terorismu madame Žižkové a starostí o výkrm žactva se v Česku nic zvláštního nedělo. Pouze jednoho oligarchu jmenuje už brzo prezident zamilovaný do Ruska premiérem a u moci ho budou držet komunisti. Ale jinak nic, fakt. Pohoda. Akorát zapršet by mohlo.
