Minulý pátek zahájila země tisíců jezer vyšetřování, jehož úkolem je zjistit, zda finský prapor dobrovolníků sloužící za druhé světové války v řadách zbraní SS nepáchal válečné zločiny.
Po prohrané zimní válce se Sovětským svazem (30. listopadu 1939 až 13. března 1940) země Kalevaly hořela touhou získat zpět rozsáhlá ztracená území. Uvědomovala si přitom, že jedinou naději má, když bude bojovat po boku hitlerovské třetí říše. Během takzvané pokračovací války (25. června 1941 až 19. září 1944), do níž Finsko vstoupilo tři dny po přepadení SSSR Německem, zmobilizovalo 475 000 vojáků, v poměru k počtu obyvatel největší procento mužské populace z evropských spojenců „tisícileté“ říše.
Podle oficiálních údajů jich přímo na bojištích padlo 38 677, 13 202 podlehli zraněním, 6577 zůstalo nezvěstných a 259 se ocitlo v zajetí (podle studie Sovětsko-finské zajetí 1939–1944 ruského profesora Dmitrije Frolova z 3114 finských zajatců zemřelo v sovětském zajetí 997 osob, tj. 32 procent!).
Nordická soudržnost
V roce 1941 vznikl jako součást divize SS Wiking Finský dobrovolnický prapor zbraní SS, jenž působil na východní frontě. Z 1407 finských dobrovolníků Waffen-SS jich bezmála pětina – 256 – zahynula. Jelikož maršál Mannerheim se snažil, aby jeho země vypadala v očích anglosaských velmocí – Spojeného království a USA – pokud možno co nejlépe (a díky hrdinství projevenému finským Davidem proti ruskému Goliáši v zimní válce s ní obě země skutečně sympatizovaly), nechal později prapor z fronty stáhnout.
Divizi SS Wiking sice po válce ze žádných konkrétních zločinů neobvinili, ale nyní jeruzalémská pobočka Střediska Simona Wiesenthala předala Finům žádost o prošetření. Je ovšem třeba už teď konstatovat, že za války ve Finsku k žádné perzekuci Židů nedošlo. Uvidíme tedy, co odhalí finský Národní archív, pověřený prošetřením tři čtvrtě století starých událostí.
