Třicátého srpna 1918 vůdce ruské revoluce Vladimír Iljič Lenin hovořil v bývalém Michelsonově závodě v Moskvě o nutnosti bojovat proti československým legionářům. Poté vykročil ven ke svému automobilu, když ho dvěma nebo třemi výstřely do ramene, klíční kosti a krku zasáhla atentátnice.
Jmenovala se Fanny Kaplanová, rusky Feiga Jefimovna, ale také jí říkali Dora. Narodila se 10. února 1890 ve Volyňské gubernii v ukrajinské židovské rodině jako jedno ze sedmi dětí. Revoluční myšlenky ji ovlivnily už v raném mládí. Záhy vstoupila do Strany socialistů-revolucionářů, známých jako eseři.
Chatrné zdraví
Za spoluúčast na výbuchu bomby ji roku 1906 zatkli v Kyjevě a poslali do pracovního tábora na Sibiři, kde se její zdravotní stav prudce zhoršil. Když ji po únorové revoluci v roce 1917, jež svrhla samoděržaví, propustili, trpěla bolestmi hlavy, ale navíc také občasnou slepotou.
Po Velké říjnové socialistické revoluci se vztahy mezi socialisty-revolucionáři a bolševiky vyhrotily. Zákaz všech ostatních politických stran bolševiky utvrdil Fanču v rozhodnutí Lenina zavraždit. Vladimír Iljič sice zranění přežil a brzy se uzdravil, ale jeho následky trpěl do konce svého poměrně krátkého života.
Krátký proces a teror
Kaplanovou okamžitě zatkli a při výslechu se přiznala. Druhého září 1918 ji odsoudili k trestu smrti a následujícího dne osmadvacetiletou eserku v Moskvě zastřelili. Jediným svědkem její popravy se stal proletářský básník Děmjan Bědnyj. V poslední době však zazněly hlasy zpochybňující oficiální verzi. Podle některých domněnek Lenin dokonce vůbec žádné zranění neutrpěl a atentát mohl být zinscenován, což se však jeví jako hodně přitažené za vlasy. Pochybnosti utvrzuje i fakt, že atentátnice trpěla částečnou slepotou.
Jako odpověď na atentát na Lenina a bílý teror obecně vyhlásil 2. září 1918 předseda Všeruského ústředního výkonného výboru Jakov Michajlovič Sverdlov, odpovědný za zmasakrování carské rodiny, masový rudý teror, jemuž podle různých, značně nepřesných a nespolehlivých odhadů padlo za oběť 60 000 až 200 000 lidí. Oficiálně skončil v říjnu téhož roku, ve skutečnosti ovšem trval po celou občanskou válku.
Atentát nebyl jediný
Téhož dne, kdy Kaplanová střílela na Lenina, zavraždil v Petrohradě Leonid Akimovič Kannegiser, básník a stejně jako Fanny Kaplanová člen Strany socialistů-revolucionářů, pětačtyřicetiletého čerkaského rodáka Mojseje Solomonoviče Urického, obávaného šéfa petrohradské čeky, odpovědného za pronásledování armádních důstojníků, šlechty a věřících. Dodejme ještě, že o dva měsíce dříve, 20. června 1918, zastřelil eser Grigorij Semjonov šestadvacetiletého Vladimira Volodarského, vlastním jménem Moisej Markovič Goldštejn, když cestoval do petrohradského sovětu.
Aby těch mordů nebylo málo, 6. července 1918 zastřelili oděský rodák Jakov Grigorjevič Blumkin, agent čeky a Státní politické správy (GPU), a Nikolaj Andrejev v Moskvě německého velvyslance Wilhelma hraběte von Mirbacha-Harffa. Za záminku si vybrali požadavek revize brestlitevského míru.
Zajímavé je, že jak Fanny Kaplanová, tak zavražděný Urickij, jeho vrah Kannegiser, Volodasrskij-Goldštejn, organizátor masového rudého teroru Sverdlov, jakož i Mirbachův vrah Blumkin byli Židé!
