Pražské Dejvické divadlo má od začátku letošního dubna novou, nadšeně přijímanou původní inscenaci. Jmenuje se Elegance molekuly a vznikla na motivy života českého vědce Antonína Holého, který – zcela bez pozornosti českých médií i veřejnosti – vynalezl lék proti AIDS. Eleganci molekuly pro Dejvické divadlo napsal a režíroval dramatik Petr Zelenka. Subnukleární fyzik, herec a umělecký šéf Dejvického divadla Martin Myšička (48) hraje jednu z hlavních rolí: právě geniálního chemika Holého, pomocí jehož preparátu se dnes léčí 80 procent z miliónů pacientů s AIDS po celém světě.
Nová hra Dejvického divadla Elegance molekuly prý vznikla díky parkování. Je to pravda?
Ředitelka Dejvického divadla Eva Měřičková se opravdu jednou zašla přeptat do Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky, jestli by na jejich dvoře nemohla parkovat naše dodávka. Ústav sídlí jen pár desítek metrů od divadla, jsou to naši sousedé a o parkovací místa je v Dejvicích nouze. Zdeněk Havlas, vynikající chemik, bývalý ředitel ústavu, současný místopředseda Akademie věd a velký propagátor díla Antonína Holého, si při té příležitosti posteskl, že jeho geniálního kolegu, který zemřel teprve před šesti lety, skoro nikdo nezná. Tak dostal nápad udělat o Holém hru, kterou nám pomohl realizovat Nadační fond Neuron na podporu vědy a samozřejmě Ústav organické chemie a biochemie. Byla to pro nás výzva: s nejistým výsledkem.
Ale nakonec se vám podařilo otevřít na jevišti úplně nové světy.
Je asi dobře ukázat, že můžeme být my Češi hrdí na vynález, jemuž třeba přesně nerozumíme, ale který má světový význam. Hrdí i na něco jiného než na hokejisty z Nagana.
Otto Wichterle měl slavnou historku o tom, jak na stavebnici Merkur sestrojil přístroj na odstředění prvních kontaktních čoček. Hra Petra Zelenky hledá takový „Merkur“ v životě chemika Antonína Holého – a není to snadný úkol...
Petr Zelenka napsal text vlastně na zakázku. Měl nelehké zadání: s jistou nadsázkou se dá říct, že Antonín Holý byl člověk, jenž prostě chodil hodně do práce. To pro divadlo není nic v zásadě dramatického. Výsledná hra se proto snaží ukázat všechny důležité zápletky při prosazování Holého vynálezů, a odehrává se tudíž v rozmezí tří desítek let u nás i v Americe; je to dost složitá struktura i forma. Dokudrama.
Petr Zelenka k tomu řekl: „Po vynálezci měkkých kontaktních čoček Ottovi Wichterlem by Antonín Holý mohl být nejznámějším českým vědcem, ale není.“ Může za jeho zapomnění jeho obor, chemie?
Chemii většinou lidi šmahem odsoudí: „Tomu jsem nikdy nerozuměl!“ A navíc ano, je v současnosti do jisté míry v nemilosti, protože jsme až moc obklopeni umělými, chemickými věcmi, bez nichž bychom se – jako lidstvo – vlastně chtěli spíš obejít.
Stejně je na tom příběhu nejzajímavější chemie mezi lidmi: letité přátelství na dálku Antonína Holého s belgickým vědcem Erikem De Clercqem, s nímž dřeli na vývoji antivirových preparátů ještě před epidemií AIDS... A taky důvěra amerického chemika Johna Martina, kterého hraje Ivan Trojan a jenž kvůli českým vědcům založil celou novou farmaceutickou firmu Gilead Sciences. To je na tom až dojemné.
Máte pravdu. Existuje tady jeden Holý a jeho tým z Ústavu organické chemie a biochemie, který provádí základní výzkum a hledá různé, takzvaně krásné molekuly. A pak Belgičan, jenž s ním spolupracuje na dálku. Poštou si několik let vyměňují chemické látky a výsledky testů. Vzniknou tak tři elegantní molekuly s úžasnými vlastnostmi. Pak je ale taky potřeba nesmírně odvážný vizionář v Americe, co se nebojí zariskovat, dát do toho spoustu peněz, které si navíc musí půjčit, aby mohlo vzniknout skutečné léčivo. Tohle spojení se ukazuje jako geniální souhra základního a aplikovaného výzkumu. Protože i když je cesta z laboratoře do lékárny dlouhá jen pár metrů, trvá hodně let a stojí mnoho set miliónů dolarů, než objevená látka projde všemi testy a prosadí se do výroby. A nebýt Američanů, kteří vyzráli na velký svět lobbingu, lék by neexistoval.
Navíc Antonín Holý vrátil svým lékem chemiky zpátky do byznysu. Je pravda, že ve firmě Gilead Sciences nerozhodují manažeři, ale přímo vědci, kteří peníze investují do toho, čemu věří – a vyjde jim to?
Je. A to je taky jedno z témat Zelenkovy hry. Často se děje, že manažer vynález či nový projekt smete se stolu, protože se mu to na první pohled zdá finančně nevýhodné. V tomto případě se tuhle nevíru podařilo překonat.
Bylo profesoru Holému, jak vím z vaší inscenace, opravdu úplně jedno, když mu na účtu za jeho objevy přistála miliarda korun?
Jak to přesně bylo, nevíme. Jestli mu to bylo jedno, nebo s tím jenom neuměl nijak naložit. Ono když se vcítíte do jeho situace, totiž že máte najednou miliardu, není to nic jednoduchého, naučit se s tím rozumně žít. Ale je fakt, že největší peníze mu přišly už moc pozdě, byl nemocný. Možná to viděl na účtu pouze jako číslo, které se jednoduše jen liší o pár nul. A žádná velká vědecká radost mu z toho neplynula.
Celý rozhovor s Martinem Myšičkou najdete v novém tištěném Reflexu, který vyšel ve čtvrtek 3. května.
