Jezdí hlavně mladí kluci, ale na trase se najdou i starší muži nebo dívky

Jezdí hlavně mladí kluci, ale na trase se najdou i starší muži nebo dívky Zdroj: Ludmila Korešová

Přistání nebývá idylické...
Závodníci naberou rychlost na začátku trasy a pak už jen korigují směr jízdy pomocí rukavic
Závodníci dosahují rychlosti 40 až 80 kilometrů v hodině.
Tradice je tu živá, ze starších se předává mladším. Děti v Icodu de los Vinos o ní slýchají od rodičů.
Zběsilá jízda  na prknech
5
Fotogalerie

Slavnost vína na ostrově Tenerife aneb Zběsilá jízda na prknech

Každoročně na konci listopadu oslavují v kanárském městě Icod de los Vinos novou úrodu bláznivou jízdou ulicemi na dřevěných deskách. Celé město se sejde, pije nové víno, jí pečené kaštany, hoduje a raduje se z dobré podzimní sklizně.

Za povzbuzování diváků usedá mladík na dřevěnou desku a silně se odráží rukama, aby nabral potřebnou rychlost. Čeká ho 180 metrů dlouhý sjezd ulice Calle el Plano, která se změnila v závodní dráhu. Závodník rychlostí 50 kilometrů v hodině prosviští davem, hlasitě píská na píšťalku, až se dole zastaví v hromadě pneumatik. Tak vypadá svátek Las Tablas de San Andrés ve městě Icod de los Vinos na kanárském ostrově Tenerife.

Saně, nebo stromy?

Svátek připadající na den apoštola Ondřeje je nejslavnější událost roku. „Celé město se sejde, aby sledovalo závod a fandilo jezdcům. Je to už dlouholetá tradice a na prknech se sjíždějí v deseti ulicích. Nejslavnější a nejbláznivější jízda je v ulici Calle Antonio González González, které se přezdívá Calle el Plano. Je nejrovnější a má největší sklon,“ vysvětluje nám Carlos Ramírez Martín, jenž v ulici v centru města bydlí celý život a svátku se pokaždé účastní jako divák.

Dodává, že tradice je stará několik století a existují dvě teorie jejího vzniku. „Poté, co Španělé na konci 15. století dobyli Kanárské ostrovy, přistěhovala se spousta Portugalců z Madeiry a Azorských ostrovů. Jedna teorie proto tvrdí, že sem zvyk přišel z Madeiry, kde jezdí na dřevěných saních carreiros. Druhá teorie zní, že lidé původně sjížděli z kopců do údolí na stromech, které pokáceli a tak je dopravovali dolů k opracování,“ říká nám Carlos, jehož matka pochází z Icodu a otec z Kuby.

S jiskrami v patách

Zápach jízdou spálených desek se mísí s vůní pečených kaštanů, vína, masa a koblih churros. Všude kolem zní španělská hudba, již přehlušuje vysoký zvuk píšťalek závodníků. „Devětadvacátého a třicátého listopadu lidé oslavují novou úrodu, protože právě v tento měsíc vrcholí sezona naší tradiční plodiny — jedlých kaštanů — a otevírají se první lahve nového vína,“ vypráví Carlos.

Kolem prosviští další závodník, na skokánku vyletí nad zem a při dopadu se pod deskou rozlétnou jiskry. Jezdí především mladí chlapci, ale jsou tu i starší muži a také dívky. Někteří mají i týmové dresy s čísly a jmény. Závod je pro ně velká prestiž. „Každý ze závodníků má svou vlastní techniku, kterou piluje už od dětství. Nejdůležitější je nabrat rychlost již na začátku a potom udržovat směr pomocí rukavic,“ vysvětluje dvacetiletý Jorge a maže při tom spodní stranu desky voskem a poté dovnitř vrátí sedák.

Závodníci dosahují průměrné rychlosti 40 až 80 kilometrů v hodině zhruba v polovině trati, kde silnice tvoří skokánek. Poté už brzdí podrážkami bot. Boty a tepláky mohou většinou po oslavách vyhodit. Do jízdy musejí jít s rizikem zranění. Jen málokteří z nich mají chrániče či helmu. Vzhledem k tomu, že je jízda velmi nebezpečná, organizátoři nedoporučují nezkušeným jízdu v nejprudších ulicích. Účastníci každoročně trénují už od začátku listopadu, aby poctivě připravili svá vozítka. Mnohdy se přitom musí dělit o silnici s auty, protože jezdí v plném provozu.

Pod dohledem policie

V době oslav celou ulici Calle el Plano lemují místní, jsou tu však i turisté, kteří si zábavu natáčejína telefony. Nejlepší divácká místa na startu mají rezervované místní dívky, které obdivují své mužské idoly. Nejšťastnější jsou, když je jejich přítel sveze z kopce, a radostně u toho výskají.

V okolních ulicích trénují pod dohledem rodičů malé děti na deskách s madly. Ulice nejsou tak strmé a děti naberou jen malou rychlost. Místní školáci tradici dobře znají. „Už od útlého věku jim o tablas vyprávějí rodiče. Děti z okolních měst a vesnic ale svátek vůbec neznají a to je překvapivé. Proto se snažím o svátku říkat dětem víc a vysvětlovat, jak vznikl,“ říká nám učitelka v místní škole Dinah.

Ve městě je kvůli oslavám velký zmatek především pro motoristy. Je velmi obtížné najít parkovací místo a mnoho ulic mění na dva dny pravidla a jinak neprůjezdné jednosměrky jsou průjezdné v obou směrech. O kolize a nesprávné parkování tak není nouze. Policie je ovšem benevolentní, a především se stará o pořádek a snaží se předcházet nehodám. Svátek má prostě přednost.


Tradice v Icodu de los Vinos

Město přitahuje návštěvníky především známým dračím stromem, který je údajně dva tisíce let starý a stal se symbolemměsta a v roce 2014 také památkou UNESCO. Kromě toho je ale Icod na severním pobřeží Tenerife centrem řady oslav a svátků.

Los Hachitos (Malé pochodně) – 23. června

Původní obyvatelé Tenerife Guančové kdysi oslavovali letní slunovrat pomocí zapalováníohňů. Dnes si tento rituál připomínají na západě ostrova o svatojánské noci v průvodu, jenž vede z městečka San Marcos do El Ampara přes Icod. Lidé nesou třímetrové pochodně z kanárské borovice a látek namočených v petroleji. Zároveň z nich tvoří světelné obrazce a poté je házejí z kopce dolů, aby připomněly lávový proud.

Cestos y Bollos de Santa Bárbara (Koše a moučníky svaté Bárbary) – poslední srpnová neděle

Poslední neděli v srpnu lidé děkují svaté Bárbaře za dobrou úrodu. Muži do bohatě vyzdobenýchkárek naskládají ovoce a v procesí je odnášejí na tříkilometrovoucestu. Pár metrů od kostela úrodu převezmou ženy, které ji v koších na svých hlavách společně s malými cukrovými figurkami odnášejí do kostela. Tam ovoce a cukroví slouží jako poděkování svaté Bárbaře.

El baile del Diablo y la Diabla (Tanec ďábla a ďáblice) – polovina září

V polovině září dodržují v oblasti Las Angustias rituál vyháněníďáblaa ďáblice. Dříve byla tradice častá v období Corpus Christi, tedy v červnu, a představovala boj pekla proti archandělu Michaelovi. Ďáblové a ďáblice opouštěliměsto doprovázeni obrya trpaslíky, zatímco lidé tančili tradiční tanec tajaraste. Tento zvyk byl na čas zakázán. Nyní pokračuje v září na počest Panny Marie. Lidé se při svátku baví, tančí a zpívají a symbolicky vyhánějí z města zlo. Ďábel i ďáblice mají obrovské děsivé masky a precizní kostýmy.