Sociální demokraté v pátek obnovili vyjednání o vytvoření nové vlády, na níž by se podporou měla podílet i Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM). Sociální demokraté ovšem spolupráci s komunisty dlouho odmítali, a dokonce si ji zakázali usnesením svého sjezdu. V sociální demokracii je toto usnesení známé jako bohumínské, protože bylo schváleno na sjezdu ČSSD v roce 1995 v Bohumíně.
Proti extremistům
Již o dva roky dříve ovšem sociální demokraté na sjezdu v Hradci Králové, kde mimo jiné zvolili předsedou poprvé Miloše Zemana, přijali usnesení, v němž odmítli spolupráci s extremistickými stranami a zakázali si s nimi vytvářet koalice. O dva roky později pak v Bohumíně platnost usnesení z Hradce Králové potvrdili, ale nově k němu přidali i jmenovitý výčet stran, s nimiž nechtějí napříště spolupracovat.
Šlo většinou o strany, které už dnes buď neexistují (postkomunistická formace Levý blok nebo stejně laděná Strana demokratické levice, které obě vznikly odtržením od komunistů, obnovená stalinistická Strana československých komunistů, kterou vedl Miroslav Štěpán, či autonomistická Moravská národní strana) nebo hrají nepatrnou roli (sládkovské Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa). Mezi zapovězenými stranami byla ovšem i KSČM, s níž by podle bohumínského usnesení sociální demokraté také neměli spolupracovat.
Nejen na celostátní úrovni
Bohumínské usnesení žádný pozdější sjezd ČSSD nezrušil, přestože se o tom několikrát diskutovalo. Postupem času vedoucí politici ČSSD stále častěji začali mluvit o tom, že usnesení je buď už jen historií nebo se vztahuje pouze na celostátní úroveň. „Bohumín“ totiž začal být postupně porušován sociální demokracií na nižších úrovních vládnutí.
Nejprve se objevily otevřené koalice s komunisty na úrovni měst a obcí, od krajských voleb v roce 2012 pak také ve většině krajů. Argumentace o tom, že Bohumínské usnesení platí pouze pro „velkou“, celostátní politiku je ovšem poměrně nepřesná, protože jeho text nemluví o jednotlivých úrovních ani výslovně o koalicích, ale zakazuje „politickou spolupráci“ obecně.
"Sjezd potvrzuje platnost závěrů hradeckého sjezdu ČSSD o nepřípustnosti spolupráce sociální demokracie s extremistickými politickými stranami. Vylučuje politickou spolupráci se SPR-RSČ, SČK, MNS, KSČM, LB a SDL."
Podpora vlády
To by se samozřejmě mohlo vztahovat i na vládní konstrukci, kterou sociální demokracie vyjednává spolu s ANO v posledních dnech a podle které by komunisté „pouze“ podporovali menšinovou vládu, jejíž by ale nebyli přímou součástí. I to je samozřejmě „politická spolupráce“. A politickou spolupráci si si sociální demokraté před téměř čtvrtstoletím na základě historických zkušeností, kdy byla jejich strana komunisty po Únoru 1948 fakticky zakázána, schválili.
Zda sociálním demokratům již komunisté při vládní spolupráci nevadí, se teď ČSSD musí rozhodnout. Stejně jako o tom, zda chtějí vládnout s trestně stíhaným premiérem Andrejem Babišem. Obě témata mohou být důležitým faktorem při vnitrostranickém referendu, v němž by si ČSSD měla případnou vládní účast odhlasovat, pokud jednání s ANO skončí podpisem koaliční smlouvy.
