Sebevědomí pražské primátorce Adrianě Krnáčové rozhodně nechybí. Svoji politickou kariéru lemovala sérií vychloubačných, nebo naopak dehonestujících řečí. Krnáčová teď oznámila, že na podzim ve volbách do zastupitelstev obcí už kandidovat nebude. Současně v rozhovoru pro MF Dnes řekla, že v metropoli vyřešila „nejhorší problémy“. Proboha, které?
V roce 2014 Adriana Krnáčová tvrdila, že politické strany jako ODS, ČSSD a TOP 09 jen slibují, že to už teď bude „jinak“ a že ona jim nevěří. Také slibovala, že vše bude jinak. Výsledek? Více než tristní.
Můžeme pominout občasné vulgární vyjadřování Krnáčové, ve kterém se hodně podobá svému stranickému šéfovi Andreji Babišovi, podívejme se ale, co primátorka údajně za čtyři roky vyřešila. Vlastně nevyřešila. Na její obranu snad jen tolik, že některé problémy se vyřešit za několik let v Praze nedají. Jenže Krnáčová v roce 2014 na billboardech nabubřele tvrdila, že na to „prostě dohlídne“, „prostě to zařídí“ a „prostě to postaví“.
Největším problémem Prahy posledních desetiletí je doprava. Jak se to v posledních letech změnilo? Nijak. Vytunelovaný tunel Blanka se sice otevřel, ale to nebyl projekt Krnáčové. Pořád chybí vnější automobilový okruh, pořád tráví lidé čas v dopravních zácpách, vyskytují se opakované problémy v případě tramvají (jela někdy nejvyšší představitelka města tramvají?), pořád neexistuje rychlé spojení na letiště, kde naopak pořád přibývají cestující.
Taxikáři, Lítačka a nestavění
Taxikáři často blokovali dopravu kvůli sporům s firmou Uber a někteří dál okrádají zejména cizince. Udělá s tím někdy něco?
Vykradenou Opencard, kterou bohužel znala kvůli problémům celá republika, nahradila „Lítačka“. Místo „nabušené“ karty, jaká je například ve Vídni, nebo velmi komfortního nakupování jízdenek, které je k vidění ve Varšavě a dalších polských městech, je Lítačka jen další karta bez ničeho.
V Praze se už skoro deset let nepostavila nějaká architektonicky významná budova. Naposledy Národní technická knihovna (otevřená v září 2009). Jistě, část metropole je památkově chráněná, ale absence nových zajímavých budov mimo centrum je až zarážející. Od Španělska přes Německo, Estonsko až po Čínu rostou v mnoha městech nádherné a funkční budovy muzeí, koncertních sálů, knihoven, nemocnic a dalších důležitých budov. V Praze v podstatě nic. Ani to se za čtyři roky nezměnilo.
Byty jsou v Praze mimořádně drahé a to vede k neúměrnému zadlužování především mladých lidí. To není pro budoucnost nic perspektivního. Bydlení pro chudší (nikdy nebudou všichni bohatí, to ale Krnáčová ve své pyšnosti asi neví) chybí stále více.
Zpovykaní Pražáci a nedostatek školek
Paní primátorka má ale ráda především silná slova. Už legendární je její útok na „zpovykané Pražany“ kvůli městské hromadné dopravě. Jenže kdyby nebyli občané hlavního města a jeho návštěvníci v tomto směru „zpovykaní“, tak už auta Prahu dávno zadusila. Dnes se o to jenom pokoušejí a bohužel se jim to celkem daří.
Adriana Krnáčová by se také měla zeptat některých matek malých dětí, zda mají u svého bydliště potřebné školky (stát přece vyžaduje, aby děti chodily do posledního ročníku školek), nebo zda se musí trmácet každý den s dětmi do vzdálenějších míst. Co by asi slyšela, kdyby se skutečně zeptala? Nic hezkého by to nebylo.
Krnáčová je člověk, který velmi často rychleji mluví, než myslí. Je dobře, že už nechce kandidovat. Naprosté většině lidí se po ní stýskat nebude. Jen mám obavu, že se objeví další mesiáši, kteří budou slibovat, slibovat a slibovat.
