Před dvaceti lety se po internetu celého světa zničeho nic rozšířilo první velké "virální" video. Není většího potěšení, než sledovat, jak obézní chlapík s knírkem a kravatou roztříská počítač na maděru. Je v tom něco magického; v pohledu na zaměstnance jakési kanceláře, který se utrhne ze řetězů a bez ohledu na pracovní dobu, pracovní morálku i budoucnost pracovního úvazku zaútočí pěstmi na klávesnici počítače, pak srazí monitor fackou ze stolu a závěrem ho dokope na zemi. Tohle všechno se skutečně stalo – před 20 lety. Jak to můžu vědět?
Byl jsem u toho. V roce 1997 ke mně videoklip s názvem "badday.mpg" doputoval tehdejším internetem, který měl k dnešnímu "netu" ještě daleko: domácí wi-fi byla sci-fi (vytáčené připojení mělo rychlost kolem 30 kilobitů za sekundu, dnes svištíme i 30 megabity za sekundu), na celém internetu bylo asi 100 000 webových stránek (dnes jich je přes 1,8 miliardy).
Google neexistoval a lidé sledovali "badday.mpg" na monitorech s rozlišením 800x600 pixelů (dnes máme klidně Full HD 1920x1080, ale "badday.mpg" má nadále jen 352x240). Přes to všechno se videozáznam kancelářského počítačobijce rozšířil po celém světě – a stal se dost možná nejzásadnějším "virálním videem" v historii internetu.
Virální video, nebo také virál, je takové video (před 20 lety jsme tomu ještě říkali videoklip), které se rozšíří samovolným procesem internetového přeposílání a sdílení, často zcela nečekaně a "odnikud". Zatímco virál kancelářského demolition mana se šířil hlavně prostřednictvím e-mailu, dnes vděčí virály za šíření spíš sociálním sítím, které tehdy ještě ani neexistovaly. Více se virálech dočtete v novém ábíčku číslo 8/2018!
