Jana Hlaváčová patří mezi nejznámější české herečky posledních desetiletí, přestože ve filmech a seriálech hrála spíš menší či epizodní role. Mezi divácky nejznámější patřila postava zdravotní sestry Toničky z „básnických“ filmů s Pavlem Křížem a Davidem Matáskem nebo manželka Milana Lasici v satirické komedii Vážení přátelé, ano či role v seriálech Eliška a její rod, Chalupáři či Byl jednou jeden dům.
Svůj herecký talent Hlaváčová uplatnila především na divadelních prknech, svoji významnou stopu zanechala v dabingu a v pořadech pro malé děti. Dnes se tato významná tvář českého filmu a divadla dožívá 80 let.
Jana Hlaváčová se narodila 26. března 1938 v Praze. Její otec, svým civilním zaměstnáním ministerský úředník, byl nadšeným ochotníkem a tuto lásku k divadlu po něm Jana získala už coby malá dívka. Už na základní škole navštěvovala divadelní kroužek a jako gymnazistka si připisovala malé role v pražských divadlech.
Po maturitě na gymnáziu vystudovala herectví na DAMU, jejím prvním angažmá bylo Divadlo J. K. Tyla v Plzni. Z něj odešla po pěti letech v roce 1965 přímo do pražské „Zlaté kapličky“, kde působila následující celé čtvrtstoletí. Na prknech první československé scény ztvárnila celou řadu dramatických až tragických postav. Uplatnila se i v klasickém i moderním repertoáru, vynikla ve hrách Višňový sad, Naši furianti, Král Lear, Náměstíčko nebo Po pádu. Role Emilie Marty v Čapkově hře Věc Makropulos jí v roce 1986 vynesla Národní cenu ČSSR.
Thálie za celoživotní dílo
Během svého angažmá v Národním divadlem se Jana Hlaváčová potkala se svým druhým mužem, známým českým hercem Luďkem Munzarem, se kterým má dceru – rovněž herečku – Barboru Munzarovou. Prvním mužem Jany Hlaváčové byl herec Jiří Michný (spolu měli dceru Terezu), který předčasně zemřel v roce 1969 ve věku 34 let.
Krátce po listopadové revoluci přišel v životě Jany Hlaváčové i jejího manžela Luďka Munzara zásadní zlom. Oba podali výpověď z Národního divadla, prý kvůli intrikám a podrazům, které se v divadle děly. Munzar se tehdy zřekl divadla definitivně a natrvalo a Hlaváčová zakotvila v Divadle na Vinohradech. Na prknech tohoto divadla vytvořila od roku 1994 řadu postav, například Jeannete Burmeisterovou ve hře Donaha!, Hanu Kennedyovou v Marii Stuartovně, Mag Folanovou ve hře Kráska z Leenane či sedmdesátiletou titulní postavu ve hře Albertina. Za roli Agnes ve hře Křehká rovnováha dostala za rok 1996 divadelní cenu Thálie. O sedm let později převzala Thálii za své celoživotní dílo.
Babička Jana z Kouzelné školky
Svoji divadelní kariéru Jana Hlaváčová prokládala rolemi ve filmech či televizních inscenacích. Mezi další divácky úspěšné snímky patřily Tažní ptáci, Ikarův pád, Učitel tance, Náměstíčko či Hraběnky. Před kamerou se naposledy objevila v roce 2011 ve snímku Viditelný svět. Ke konci téhož roku ukončila i divadelní angažmá. Začaly se u ní objevovat deprese a potýká se i s Parkinsonovou chorobou.
Svůj znělý a sytý hlas Jana Hlaváčová uplatnila i v dabingu, v němž nadabovala role v desítkách filmů a komedií. Mezi nejznámější role patřila Funésova partnerka Claude Gensac v „četnické“ sérii, dabovala i zpěvačku Cher či Sophii Lorenovou ve filmu Mezi cizinci. V roce 2012 získala Cenu Františka Filipovského za nejlepší ženský výkon v dabingu, o tři roky později obdržela stejnou cenu za celoživotní herecké mistrovství v dabingu. Malé děti Hlaváčovou pamatují jako babičku Janu z Kouzelné školky.
Jana Hlaváčová působila dlouhá léta jako profesorka na pražské DAMU v oboru
„dramatická umění – herectví činoherního divadla“. Ve volbách v roce 1990 byla dokonce zvolena i poslankyní Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum. Svůj mandát však vykonávala jen krátce a brzy na něj rezignovala.
