Za historií kapra jsme se vydali do Národního zemědělského muzea v Praze, kde jedna stálá expozice je věnována rybářství. Předchůdce kapra obecného (Cyprinus carpio) bychom vystopovali v pomalu tekoucích vodách jihozápadní Číny.
Čínský předchůdce byl menší a měl štíhlejší tělo, což pomáhalo uniknout predátorům. Odtud se přirozenou cestou rozšířil po celé euroasijské kontinentální desce. Díky střídání ledových dob a teplejších období se mohl postupně šířit z jednoho vodního toku do druhého a pomalu postupovat na západ. Někdy před deseti tisíci lety tak doputoval až do Evropy.
Ryba mnichů
Staří Římané kapra prokazatelně lovili v deltě Dunaje a už někdy na počátku našeho letopočtu pro něj stavěli chovné rybníky. Ovšem hlavní zásluhu na rozšíření kapra jako nejvýznamnější sladkovodní ryby po celé Evropě měli obyvatelé klášterů – křesťanští mniši.
Ryba je jedním z křesťanských symbolů, ale to je jiný příběh. Přesto to byly právě náboženské důvody, kvůli nimž si mniši kapry oblíbili. Více než sto dní v roce totiž museli držet půst. Během něj nesměli jíst maso, ale měli povoleno jíst ryby, takže nemuseli trpět nedostatkem bílkovin. Kapr se tak někdy v 11. století stal velmi populárním postním jídlem.
Kapr a Karel IV.
Mniši hojně zakládali rybníky a v následujících staletích dobře vydělávali na prodeji přebytkových ryb. Šlo o natolik výnosný byznys, že si z něj chtěli urvat podíl na zisku i světští panovníci. Například Karel IV. se z tohoto důvodu ve 14. století zasloužil o rozvoj rybníkářství na mnohých světských panstvích. Zlatým věkem rybníkářství na našem území bylo 16. století.
Tehdy vyrostla většina významných českých rybníků a rybníkáři jako Josef Štěpánek Netolický nebo Jakub Krčín se stali tehdejšími národními celebritami. Oba sloužili významnému šlechtickému rodu Rožmberků, který je u nás dodnes synonymem rybníkářství.
