Sami sobě říkají Diné, tedy Lidé. Jejich rezervace je ze všech největší a obklopují ji čtyři posvátné hory: ze západu San Francisco Peaks, z východu Mt. Blanca, ze severu Mt. Hesperus a na jihu Mt. Taylor. Jsou to kočovníci a podle legendy museli projít třemi světy, až přišli do čtvrtého, v němž žijí dnes. Jejich jazyk je natolik specifický, že ho americká armáda úspěšně používala za druhé světové války jako tajný kód. Navahové, nejpočetnější kmen původních Američanů.
Čtvrt milionů Navahů žije z poloviny na území rezervace. Jako kočovníci jen ojediněle vytvářejí usedlosti. Jednou z nich je město Window Rock, kde sídlí The Navajo Council, tedy Navažská kmenová rada složená z osmaosmdesáti delegátů zastupujících sto deset chapters, územních celků. Zástupci tu volí na čtyři roky prezidenta a struktura jejich práce je značně podobná fungování americké vlády. Ve Window Rock se každý rok koná světoznámý indiánský festival Pows Wows. Sejde se tu více než sto tisíc lidí, kteří se společně pustí do pětidenního maratonu tance, zpěvu, obřadů a soutěží, třeba v jízdě na koni či v pečení chleba.
Výjimečnost rezervace Navahů, rozkládající se na území všech čtyř států Four Corners, ale netvoří jen společensko-kulturní tradice. Stejnou měrou je to i nádherná příroda a množství národních parků, kam by návštěvníci měli vstupovat se zvláštním respektem. Jsou to indiánská posvátná místa, jež se svou majestátností hluboce vryla do povědomí lidí – ať už je to pompézní Monument Valley, dobře známé z westernových filmů, nebo méně známý Canyon de Chelly.
Coloradská plošina zasahuje na území rezervace podstatnou částí a zdvihá ho do výšky tisíc až dva tisíce metrů nad mořem. Dlouhodobé geologické procesy a intenzivní eroze rozčlenily tento celek na množství nádherných kaňonů a skalních monolitů. Úžasná sytost tyrkysově modré oblohy je přerušována červenými skalními útvary, jež často svým tvarem připomínají figuríny a jejichž mohutnost vzbuzuje respekt. Skromná sukulentní vegetace je zčásti nahrazována ve vyšších nadmořských výškách jehličnatým porostem a je v této polopouštní krajině aspoň malým příjemným osvěžením.
Životní styl
Zastavuji v jedné z osad a snažím se najít obchod s potravinami. Překvapuje mě nevšední ruch, přestože je pracovní den a poledne. Zvědavé děti vybíhají na cestu a mávají mi. Postarší muži odměřeně sledují moji rozpačitou snahu začít komunikovat. Jejich strohost ve mně vzbuzuje respekt, a tak se raději obracím k pobíhajícím dětem, které mi napůl anglicky, napůl navažsky popisují cestu k obchůdku.
Obchod s potravinami je maličký, ale zato nabízí všechny základní potřeby. Za pultem stojí mladé navažské děvče a vítá mě plynnou angličtinou. Chci sice jen vodu v plastových lahvích, ale využívám příležitosti a ptám se i na další věci okolo. Zaujal mě široký výběr nádherně zbarvených luštěnin, sladkých brambor a dýní. Děvče mi všechno ochotně popíše, a tak nakonec odcházím se spoustou malých balíčků a popisem, co s čím mám smíchat, až si mezi dveřmi uvědomuji, že mi ještě chybí voda. Jdu se tedy porozhlédnout po osadě.
Navahové žijí v hoganech, což jsou jejich typické domy s šesti až osmiúhelníkovým půdorysem. Dřevěná konstrukce je obložena kamenem nebo dřevěnou kulatinou. Jíl, mech nebo kůra jsou použity jako tmel na vyplnění spár. Dveře směřují na východ a uprostřed hoganu je ohniště. Otvor ve střeše nad ním slouží jako komín a zároveň i ventilátor. Hogan není moc prostorný, proto stůl na přípravu jídla najdete venku před ním. Nikomu to však nevadí, v této oblasti totiž je tak málo srážek, že není důvod schovávat se uvnitř. Typickou dekorací hoganů jsou nádherné koberce.
Velmi často jedna rodina má letní a zimní sídlo a kočuje se stádem ovcí a koní z místa na místo. Ovce a koně nebyli vždy součástí navažské kultury. Tato domácí zvířata se domestikovala až po příchodu Španělů. Hogany většinou nevytvářejí kompaktní osady, ale jsou od sebe vzdáleny, a tak mají stáda ovcí a koní dostatečný prostor. Novodobé stavby Navahů připomínají jednoduché americké domy, před nimiž je zaparkovaných několik aut a které mají na střeše pár satelitů. Shlukují se v nepočetné osady. Mnohé z těchto domů stále nemají plyn ani elektřinu. Vládou zadarmo vybudovaná řadová výstavba zase bývá často zdevastovaná.
Majitelé kasin
Ačkoli Navahové po staletí žijí v těsném sousedství s Hopii, jejich životní styl je zcela odlišný. Navahové jsou mnohem podnikavější a otevřenější vlivu Američanů a cizinců než jejich kmenová rada ve Window Rock. Obchod neponechávají náhodě. Podél cest stojí vždy hodně stánků, kde vám nabízejí šperky, suvenýry nebo třeba pravý „navažský hamburger“. Může se zdát, že se příliš nebrání tomu, aby zpeněžili svou identitu, ale skutečností zůstává, že se tak snaží uživit sebe a početné rodiny. Nezaměstnanost v rezervaci je vysoká, a proto mnozí z členů kmene odcházejí za prací mimo ni.
Od roku 1988 americký Kongres povolil rezervacím zřídit kasina. Ta se stala pro indiány podstatným zdrojem příjmů, i když to nemá nic společného s jejich tradicemi. Navahové této možnosti dlouho odolávali, ale postupně se tato forma výdělku prosazuje i u nich. Naopak The Trading Post jsou stará tradiční místa, kde v minulosti probíhal výměnný obchod mezi indiány a přistěhovalci. Tato tradice pokračuje dodnes formou turisticky atraktivních míst, kde můžete koupit suvenýry a umělecké předměty indiánské výroby. Uvidíte tu množství krásných, tyrkysem zdobených stříbrných šperků (tyrkys je pro indiány kámen štěstí), keramiku nejrůznějších tvarů a typických barev, mystické sošky...
Stejně pověstné jsou koberce, které se vyrábějí v neuvěřitelně široké škále vzorů, jež se nikdy neopakují, přičemž všechny prvky jsou převzaty ze symbolické řeči tradičních rituálních znaků. Jeden z největších The Trading Post leží v blízkosti Kayenta. Slouží i jako hotel a navíc tu můžete ochutnat výborná indiánská tradiční jídla. Mně navažská kuchyně hodně připomínala mexickou, protože je v ní hodně fazolí a kukuřice. Jednou ze specialit je indiánský chléb, který Navahové prodávají i v menších stáncích okolo cest. Byla jsem trochu překvapená jeho chutí, protože mi byla povědomá... Už vím – takhle přece chutnají naše langoše!
Přivítání po slovensku
Cestou domů se zastavuji v dalším navažském obchodě a vybírám si poslední dárky pro přátele. Můj středoevropský akcent rychle prozradil, že nejsem Američanka. Na otázku, odkud jsem, vysvětluji zeširoka: „Střed Evropy – Czechoslovakia – Slovakia.“ Postarší pán se vědoucně usměje a bezchybnou slovenštinou se zeptá: „Ako sa máš?“ Oněměla jsem a upřeně na něho zírám. On se s úsměvem znovu ptá: „Ako sa máš?“ Překvapeně koktám a anglicko-slovensky odpovídám. Nechápu, jak v této pustině daleko od Evropy může někdo mluvit slovensky! Muž se chvíli pase na mém překvapení, ale pak se nade mnou smiluje a vysvětluje anglicky: „Umím jen pár slovenských vět, které jsem se naučil od slovenských studentů v Grand Canyonu, když jsme po večerech tvořili navažsko-slovenský slovník.“ Neuvěřitelné – první člověk, který na mě po roce pobytu v Americe promluvil slovensky, je Navah!
Sedám do auta a před sebou mám ještě pár hodin jízdy do Prescottu. Stíny zapadajícího slunce si hrají s barvami skal. Vnímám jen naprosté ticho a vzdálený horizont. Zažívám tady, uprostřed pusté pláně, nevysvětlitelný pocit svobody. Jsem plná dojmů a moje poslední příhoda mi jako mnohokrát v této krásné krajině připomíná jedno navažské motto: „Šel jsem až na konec světa, na konec vod, konec hor, na konec nebe... A nikde v celém světě jsem nenašel nikoho, kdo by nebyl můj přítel.“
Ropa a uhlí - danajské dary
Stejně jako v jiných rezervacích i zde platí striktní zákaz požívání alkoholu, který legálně v obchodě nekoupíte. Rychlejší návykovost indiánů vede k problémům s alkoholismem, který následně způsobuje množství autonehod a ztráty zaměstnání. Černý obchod s alkoholem ale přesto kvete. Samotná Navažská kmenová rada tak stále více připouští myšlenku, že legální prodej by bylo možné pravděpodobně lépe kontrolovat.
Velkým problémem je rovněž vysoká úmrtnost na rakovinu. Za touto skutečností stojí častá kontaminace podzemní vody uranem. Nešetrné a nedostatečné zacházení s půdou v blízkosti ložisek má katastrofální následky. Podobné je to i s ropou a uhlím. Tyto zdroje sice přinesly Navahům zisky, ale spolu s nimi i nemalé ekologické problémy.
Jazyk, který pomohl vyhrát válku
Jazyk hraje důležitou úlohu v tradicích Navahů stejně jako v americko-navažských vztazích. Během druhé světové války byla navažština jediný jazyk, který se nepodařilo rozšifrovat. Prokázala tak americké armádě a celým Státům velkou službu v bojích v Tichém oceánu. Za tuto pomoc Navahové dostali velké ocenění od americké vlády. Současný vliv angličtiny je ovšem obrovský. Pouhých dvaadvacet procent žáků na středních školách plynule mluví navažsky. Dochází tak k paradoxním situacím, kdy prarodiče nerozumějí svým vnukům a opačně. Stejně jako v rezervaci Hopiů panuje snaha o udržení původního jazyka v aktivní formě.
