Vláda chce vrátit do škol povinnou výuku „dílen a pozemků“, ministryně obrany touží po znovuzavedení povinné branné výchovy a ve školách jsou děti už dávno povinně vedeny k lásce k EU. Ale je vůbec dobře, že o výuce rozhodují politici a stát?
Stát určuje, že naše děti musí chodit do školy. Určuje, kdo je smí učit, kde, za kolik. Co všechno musí umět a kdy. Jednotné zkoušky, jednotné maturity. Krajské normativy, dotace na zateplení, dotace na vybavení učeben. Ministerstvo, úřady, úředníci, ústavy. Koncepce, analýzy, analýzy analýz, bílá kniha, národní strategie, dlouhodobé záměry, zprávy, akční plány, experti, statistiky, výkazy, instrukce, pokyny a tak dále.
To vše platíme. Mohli jsme vzít jen část z peněz, které nám stát bere, a škola, kterou jsme vybrali pro našeho potomka, by byla bohatá a plná spokojených učitelů, kteří by se soustředili na učení.
Proč to všechno? Jsou „tam někde venku“ snad lidé, kteří si důležitost vzdělání neuvědomují a jejichž děti by bez toho všeho donucení čekal osud, který bychom my ostatní měli prožívat?
Vzdělání i pračka jsou užitečné
Představte si, že by se stejně bouřlivě diskutovalo o tom, jaké znění má mít zákon o povinnosti každé domácnosti mít doma automatickou pračku. Meziresortní schůze, koncepce a analýzy. Diskuse státních expertů o praní ve veřejnoprávních médiích by se střídaly s vyjádřením různých politiků a nezávislých expertů, lobbistické skupiny jednotlivých výrobců by se snažily do zákona propašovat parametry zvýhodňující zrovna jejich výrobky.
Divná představa, viďte? Absurdní. Každý přece ví, že automatická pračka je užitečná. Takže každý nějakou automatickou pračku má. Někdo obyčejnou za pár tisíc, někdo vychytanou, dražší. Každý dle svých preferencí a možností. Nepotřebujeme přece žádný takový zákon, neřešíme, jak a v čem perou naši sousedi.
Znáte někoho, kdo by pochyboval o tom, že být vzdělaný je minimálně stejně užitečné jako mít pračku? Asi ne. Proč nám tedy stát vzdělání takto složitě nutí, když bychom ho stejně svým dětem zajistili?
Pruská kadetka
Měl bych takový tip. Většina lidí ví, že začátky povinné školní docházky se datují do doby Marie Terezie a Josefa 2. Málokdo ale ví, že pravzorem byl systém pruské kadetky a produktem měl být gramotný oddaný voják, resp. gramotný poslušný dělník.
Ona ta povinná láska k EU, branná výchova, práce v dílnách a na políčkách asi naznačují, že se státní cíle vzdělání zase tak moc za těch 250 let neposunuly, nemyslíte?
Autor je místopředseda Správní rady Mensa gymnázia a zakladatel Libertariánského institutu.
