Mnoho lidí se mylně domnívá, že Senát je trafika, kde si odpočinete a dobře se finančně zaopatříte. Omyl, sotva tam byť jediný rok nepřijdete, už si toho všimnou a je z toho ihned mrzení! A dokonce vás popotahují i média.
Nicméně již vážněji, legendární zlínský senátor za „zemanovce“, nyní Stranu práv občanů docent František Čuba nebyl, dle ověřených údajů, v naší horní parlamentní komoře rok a půl. To už je moc i na zdejší, poklidné poměry.
Jmenovaný senátor se naposled ukázal ve své „zákonodárné práci“ v srpnu roku 2016. Po tom, co dvaaosmdesátiletý František Čuba podstoupil operaci, se v senátních lavicích již neobjevil. Nadále však pobíral a pobírá plný senátorský plat, za což si vysloužil legitimní kritiku z řad novinářů, politiků i občanů.
Pro informační komplexnost dodejme, že předseda horní komory, sociální demokrat Milan Štěch, docenta Čubu několikrát kvůli dlouhodobé absenci bezúspěšně vyzval k rezignaci.
Dodejme, že senátor se ze zákona nemůže vzdát svého platu, může jej akorát, pokud tak sám uzná za vhodné, věnovat na charitu. Což údajně senátor Fr. Čuba i koná. Stranou nyní ponechme, že „dobročinnost“ činí údajně prostřednictvím nadace podnikatele v hazardu a kolegy senátora Iva Valenty.
Položme si zásadní otázku: má být zákonem upraveno, pakliže se senátor či poslanec nedostaví po nějaký delší časový úsek (například jeden rok) do Parlamentu, že mu automaticky zaniká jeho mandát?
Čtenář si asi řekne: To je jasné, musí zaniknout! Notabene já kdybych rok nepřišel do práce, tak mne také vyhodí či pošlou do invalidního důchodu, poví si patrně laskavý čtenář.
Zásadnější problém existuje jinde – jak takový senátor či poslanec může reprezentovat zájmy svých voličů? K čemu jim je vlastně dobrý? Nejsou poškozena ústavní práva voličů z okrsku, kde působí, tedy spíše nepůsobí dlouhodobě absentující senátor?
Zde je dobré si plnohodnotně uvědomit, že podle ústavy senátor zastupuje všechny (všechen lid), nejen ty, kteří ho zvolili. Stejně je vhodné připomenout, že senátor zvolený ve zlínském okrsku není žádným „zlínským“ senátorem (jak se mylně domnívá laická veřejnost), ale opět musí jednat a hlasovat v zájmu celé naší demokratické republiky. Takže není pravda, že by nyní byli zlínští voliči ústavněprávně poškozeni například oproti občanům z Plzeňska. Stranou ponechme, že mnozí senátoři chápou svůj mandát jako jakýsi regionální lobbing, ale to je nesprávné a populistické pojetí mandátu.
Druhou stranou „lobbistické mince“ ovšem je, že mnozí voliči to tak často nesprávně vyžadují – pane senátore, řekněte nám, co uděláte pro Bruntálsko? To je ale špatný senátor, ani nezískal dotaci pro naše dobrovolné hasiče z Horní Lhoty, v čemž je utvrzují i mnozí starostové a radní: Jo, to je aspoň senátor, pomohl nám získat dotaci (grant) na to či ono, ne jak to nemehlo, co tam bylo před ním...
Závěr
Autor tohoto komentáře by byl velice opatrný s přijímáním výše naznačených automatických ukončení mandátu po nějakém čase parlamentní absence. Uvědomme si, že jde o zásah do ústavy, a naše norma norem by se měla měnit pokud možno co nejméně. Že se z ústavy nemá stávat trhací kalendář, se osvědčilo mnohokrát v historii ve většině zemí demokratického světa.
Sice na první pohled automatický zánik mandátu vypadá logicky, nicméně ochrana ústavních hodnot a svobod, jako je i aktivní a pasívní volební právo, by měla stát nad „docházkovými“ problémy jednotlivců. Nejeví se mi tedy vhodné řešit věc zákonem, ponechme více na odpovědnosti voličů, koho si do Senátu zvolí a v jaké fyzické a mentální kondici.
S tím ovšem souvisí i legitimita dotazů (nejen) na zdraví kandidátů, zde jsme si krásně ukázali proč. A netýká se to přirozeně jen voleb senátních.
Na úplný závěr si dovolím pohladit čtenářského lva proti srsti – senátor prostě není práce jako každá jiná.
Autor je právník a publicista
