Dříve či později bude každý rodič postaven před rozhodnutí, zda svému dítěti pořídí domů nějaké zvířátko, a pokud ano, tak jaké.
Děti mají zvířátka rády. Ostatně oni mají rádi všechno, co se pohybuje a s čím si můžou hrát. Právě proto například nesouhlasí se spánkem svých rodičů. Spící rodič se nepohybuje, a je proto nudný a nezajímavý. Je proto potřeba ho vzbudit a tím i rozpohybovat. Ospalý a čerstvě probuzený rodič se sice příliš nepohybuje a jen tak přežívá ve stavu někde mezi životem a smrtí, ale i tak se s ním dá podniknout spousta zajímavých věcí.
A u zvířátek je to podobné. Nač mít doma neživou akční figurku mutantího nosorožce s bazukou, když můžete mít doma křečka, kterého fixami nabarvíte na zeleno? K čemu je panenka, když můžete dělat copánky opravdovému králíkovi?
A tady právě vystává první problém. Samozřejmě, že je děsně parádní počmárat křečka fixami, ale asi se shodneme, že tomu křečkovi to tak parádní nepřijde. Váš potomek neví, že není v pořádku křečka počmárat fixkami, protože jste mu to neřekli. Vysvětlili jste mu, že křeček se nesplachuje do záchodu, nehází se s ním, nesmí se strkat do pusy, nepřivazuje se k topení a ani se nedává do mikrovlnky. Na fixky jste zapomněli.
Pořízení zvířátka totiž musí jít ruku v ruce s vyspělostí vašeho dítěte. Nemůžete tříletému prckovi pořídit například kunu. Musíte k tomu přistupovat s rozumem. Vždy si řekněte: „Je mé tříleté dítě schopné se postarat o kunu?“ nebo „Je vhodné si vůbec pořizovat kunu?“ popřípadě: „Je legální pořádat doma zápasy mezi kunou a dítětem?“ Pokud si na všechny otázky odpovíte NE (a to byste opravdu v tomto případě měli), měli byste pořízení kuny odložit anebo o něm vůbec neuvažovat.
Nelze říci, jaký je ideální věk, kdy dítě už je schopné existovat v domácnosti vedle domácího mazlíčka. Odborníci doporučují začít zlehka a vyzkoušet takzvaný rybičkový test. To znamená, že dítěti pořídíte malé akvárium s rybičkami. Nechte dítě s akváriem půl hodiny samotné v místnosti. Když se vrátíte a dítě bude utopené v akváriu, rybičkovým testem neprošlo a vy víte, že ještě není vhodný čas na zvířátko. Zato je vhodný čas na to, jít do vězení, protože jste nechali utopit vlastní dítě v akváriu.
Jestliže se vaše dítě v akváriu neutopí, je to samozřejmě plus, ale ještě pořád může rybičky z akvária vyndávat, třít s nimi o zem a dělat „brm, brm,“ protože to jsou autíčka.
V případě, že dítě rybičky nezabije, a dokonce je schopné je samo nakrmit, je to signál k tomu, že je připraveno na další metu.
Další metou je suchozemský bezobratlý. Například šnek anebo strašilka. Strašilky jsou stejně zvláštní stvoření. Nic to nedělá a tváří se to jako větev. To může být výhoda, jelikož až vašemu dítěti jednou strašilka umře, vy ji můžete nahradit libovolnou větvičkou a dítě nic nepozná. Ušetříte si tak rozhovor o strašilkovém nebíčku a podobně.
Na druhou stranu jaký rodič dá svému dítěti strašilku? Podle statistik až devadesát procent rodičů, kteří svým dětem dali strašilku, končí ve stáří opuštěno v levném pečovatelském domě pro seniory, kam za nimi děti nikdy nejezdí na návštěvu a kde jim zaměstnanci pečovatelského domu kradou peníze.
Abych tu myšlenku tak nějak shrnul, tak je poměrně nevhodné to na dítě vybalit rovnou například s koněm nebo žirafou. Dítě se k savcům musí postupně dostat přes rybičky, strašilky a kraby. Jak si osvojí základní dovednosti chovatele zvířat, tedy zvíře nezabít, nemučit nebo nesníst, můžete pokročit na další metu.
Pořízení zvířátka pro dítě je velká událost pro celou rodinu. Dítě bude nadšené a bude se učit zodpovědnosti a vy nebudete spát, protože ten ksindl osmák degu jeden stupidní v noci pořád běhá v tom debilním kolečku a dělá to rámus. Nebo budete ve čtyři ráno v dešti či mrazu venčit psa, protože a teď to přijde – ať koupíte dítěti jakékoliv domácí zvíře, starat se o něho budete vy.
