Snímky afrických zvířat od Richarda Jaroňka uvidíte do 11. února na výstavě v pražském hotelu Don Giovanni v rámci projektu Pomáhejte onkologii

Snímky afrických zvířat od Richarda Jaroňka uvidíte do 11. února na výstavě v pražském hotelu Don Giovanni v rámci projektu Pomáhejte onkologii Zdroj: Richard Jaroněk

Snímky afrických zvířat od Richarda Jaroňka uvidíte do 11. února na výstavě v pražském hotelu Don Giovanni v rámci projektu Pomáhejte onkologii
Snímky afrických zvířat od Richarda Jaroňka uvidíte do 11. února na výstavě v pražském hotelu Don Giovanni v rámci projektu Pomáhejte onkologii
Snímky afrických zvířat od Richarda Jaroňka uvidíte do 11. února na výstavě v pražském hotelu Don Giovanni v rámci projektu Pomáhejte onkologii
Snímky afrických zvířat od Richarda Jaroňka uvidíte do 11. února na výstavě v pražském hotelu Don Giovanni v rámci projektu Pomáhejte onkologii
Snímky afrických zvířat od Richarda Jaroňka uvidíte do 11. února na výstavě v pražském hotelu Don Giovanni v rámci projektu Pomáhejte onkologii
22
Fotogalerie

Fotograf Richard Jaroňek: Krasné šelmy v hotelu Don Giovanni

Už mnohokrát jste na stránkách Lidé a Země našli nádherné fotografie afrických zvířat. Jejich autor Richard Jaroněk, potápěč, fotograf, dokumentarista a velký obdivovatel žraloků, nyní své snímky zvířat vystavuje v pražském hotelu Don Giovanni v rámci projektu Pomáhejte onkologii. Výstava Zde žijí lvi potrvá do 11. února. Autor sám říká, že své oblíbené žraloky fotí méně a méně – jejich počty klesají a není vlastně už koho fotit…

Jaké fotky na výstavě představíte?

Kolekce Hic sunt leones - Zde žijí lvi je nový projekt s více než 300 fotografiemi. Jsou zde zpracovány příběhy, přírodní nástrahy a strasti, boje o přežití či mnohdy humorné, úsměvné a až komické situace, které život v Africe zvířatům přináší. Pomineme-li pro mnohé neodmyslitelné symboly Afriky jako lvy, levharty, slony či hrochy, jsou zde zastoupeni i mnohem menší stvoření jako surikaty či žraloci – jako zástupci divokých afrických vod. Hic sunt leones jsou příběhy. Nejde jen o „pouhé“ fotografie zvířat, ale o příběh. Mnohdy více jak roky pozorovaný život zvířete či jindy jen vteřiny okamžiku přinášejí originální a někdy i doposud nezaznamenaný moment. Pocházejí z Jihoafrické republiky, Botswany, Zimbabwe, Zambie, Mosambiku, Namibie a dalších afrických zemí.

Vaše výstava má i další rozměr - charitativní. Můžete popsat, jak můžou milovníci fotografie pomoci projektu Pomáhejte onkologii?

Ona myšlenka je už něco před tři roky stará a funkční. Bylo již několik mých výstav tohoto charakteru a dnes se podařilo vybrat něco okolo 700 tisíc korun, které byly předány onkologii ve Zlíně a za ně nakoupeny přístroje a vybavení čekárny, které svého času bylo pro strádající velmi nedůstojné. Naše myšlenka není jen v tom: „Dejte peníze na... něco!“ Toho máme už všichni plné zuby. Na této výstavě si můžeme třeba koupit obraz do obýváku, korálky štěstí na ruku, knihu... Naše myšlenka není v tom „otravovat“ sponzory. To bychom nemuseli dělat výstavy a jen vybírat peníze, k čemuž mám svým způsobem odpor, ale tím, že uděláme výstavou a besedami lidem radost a oni si udělají radost tím, že si za stovku koupí korálky štěstí, je vše řečeno. 

Co vás k tomu vedlo? Nějaká osobní zkušenost?

Až moc poslední dobou umírají kamarádi. Naštěstí já jsem snad zdravý, ale spousta přátel okolo to štěstí nemá. Nevidím v projektu Pomáhejte onkologii něco jako satisfakci či pokus něco imaginárního svou aktivitou uplatit (mě stejně sežere žralok v 85 letech - ten poslední), je to spíše jen pocit. Snad se mi teď daří, jsem spokojený, tak proč se nepodělit. Nic to nestojí. A nebolí to.

V poslední době  se už tolik nevěnujete svým oblíbeným žralokům, co je teď pro vás aktuální? Čím se zabýváte?

Měl bych říci lvi, ale i když jsem majitelem jednoho lva (lvice Didi), která žije v Jihoafrické a je už zaslouženou matkou, zajímá mě život levhartů. Tito velmi agresivní predátoři mě fascinují svou nepoddajností, zlostí, útočností - morálem být zabiják. Lvi jsou vedle levhartů mírumilovné kočičky (samozřejmě velmi s nadsázkou řečeno), ale „královská rodina“ je moudrá, chytrá a mnohdy z duelů ustoupí. Levhart - to je jiný kalibr. Je to ortodoxní rváč, solitér, který nesnese nic s nikoho jiného.

Máte zprávy, jak to vypadá se žraločí populací v místech, kam jste dřív často jezdíval?

Je to horší a horší. I když mě čeká velmi náročný projekt se žraloky, důvod, proč jsem se odklonil od těchto mých oblíbených zubatců, je ten, že prostě už nejsou. Tam, kde jsem našel běžně 80 tygřích žraloků, jich dnes žije jen pět. Když denně připlouvalo třicet blacktipů, dnes si gratulujeme, že máme sedm kousků. Za posledních pět let jsme my lidé zdecimovali populaci velkých bílých žraloků na pouhých cca 850 kusů okolo afrického kontinetu. Jednoduše řečeno, pod vodou nemám co fotit, a jakožto milovníka predátorů mě až tak nahožábří plži neuspokojují (i když jsou fantastičtí).