Velkou pravdu má moudrá žena Jana Z. H., která občas píše zajímavé příspěvky na sociální sítě: „Věřte, že jeden špatně zvolený starosta udělá u vás více škody než špatně zvolený prezident.“
Vzpomenu si na ni, kdykoliv si přečtu nebo prožiju, co všechno se na nás valí z „velké“ Prahy nebo přímo z radnice mé čtvrti (bydlím v sedmé části, Holešovicích). Na obou místech sedí více či méně zmatení aktivisté a podle toho u nás život vypadá. Jedno, jestli vyznávají aktivismus zelený, rudý, agrofertí, digitální, nebo takový ten zdánlivě sympatický – aktivismus sousedský.
Tento typ politických tvorů, kteří svůj úspěch založili na negaci všeho předchozího a mámení o novém politickém stylu, má jeden společný rys: Nevšimli si, že předvolební kampaň skončila, oni už několik let sedí v odpovědných funkcích (primátor, starosta, radní atd.), a měli by tedy budovat a spravovat jim svěřené město, obec. Místo toho se ve svých funkcích věnují v zásadě třem následujícím činnostem:
Když něco nejde, stále se odvolávají na bývalé zločinné vedení, přestože od propadliště dějin minulých voleb uplynuly téměř čtyři roky. Že tamti mafiáni uzavřeli špatné a pro město nevýhodné smlouvy. A tak uzavřou ještě nevýhodnější smlouvy na provozování téže služby. V této bořičské náladě se vrhnou na další oblasti, které fungují, a zcela je rozkopou do základů. Třeba odbor územního rozvoje tak, že se v Praze zastaví téměř veškeré developerské projekty a kvůli tomu raketově vzrostou ceny bytů.
Vrhnou se na malování čar po silnicích a začnou bojovat s automobilisty. Nejprve vyznačí cyklostezky na úplně nesmyslných dopravních místech (řidiči zuří, cyklisté tam ani nepáchnou), jako třeba na pražské magistrále. Pak začnou řešit parkování malováním zón, instalací nových digitálních platebních automatů, odstartují kvůli tomu informační kampaně za milióny, přijmou nové úředníky, zřídí specializované odbory s odpovědnými vedoucími a kvalifikací, jakou by jim záviděla i přepadová daňová komanda ministryně financí Schillerové.
A na kontrolu parkování vyrazí do parkovacích zón šmírovací auta (rovněž za milióny), aby se městští strážníci mohli věnovat důležitějším věcem, než je kontrola parkovacích karet. Třeba pokutování porušování vyhlášky o konzumaci alkoholu na veřejnosti nebo dodržování zavíracích hodin letních restauračních zahrádek.
Ve městě sice padají mosty, lávky, kolabuje doprava, veřejné komunikace připomínají tankodrom, mladí lidé nemají kde bydlet, ale aktivisté ve funkcích považují za hlavní priority zhruba tyhle: zřízení wi-fi v městské hromadné dopravě, ozvláštnění parků a náměstí děsivými sochami nebo skulpturami moderních umělců, vysazování laviček na památku Václava Havla (jednu teď pořídily Dejvice za bezmála milión korun) a bojem o vítězství svého městského bulletinu (v němž se sice nic pořádně nedozvíte, ale je patřičně cool) v nějaké designové soutěži, třeba World of Municipal Design nebo tak něco. Nezapomeňme také na pořádání sousedských festivalů, během kterých se zavřou páteřní ulice, a samozřejmě veřejných běhů a manifestačních jízd cyklistů, kvůli nimž zaručeně zkolabuje celé město.
Nevím, jak vy, ale já k druhému kolu prezidentských voleb sice půjdu docela s chutí, ale těch komunálních se vysloveně nemůžu dočkat.
