Po skončení her v Rio de Janeiru se draze vybudovaná sportoviště rozpadají. Dokonce i věhlasný fotbalový stadion Maracanã místo fanoušků obsadily divoké kočky.
V bazénu, kde se loni v srpnu loučil se skvostnou kariérou (28 olympijských medailí) americký plavec Michael Phelps, se dnes kvůli nulové údržbě žení komáři. Není to ojedinělý případ sportoviště, se kterým si po skončení olympiády nevědí v Rio de Janeiru rady. Brazilci za obrovské náklady uspořádali první hry v Jižní Americe, ale nepromysleli, co se vší tou draze vybudovanou infrastrukturou udělají, až cirkus s pěti kruhy zemi opustí.
Nenaplněné plány
Respektive plány by i byly, ale chybí vůle je realizovat. Například hala na házenou, která má v Brazílii nulovou popularitu, byla od počátku určena k rozložení na prvočinitele, z nichž měly v Riu vzniknout čtyři školy. Zatím se ale čeká, kdo se tohoto úkolu ujme. Totéž se týká bazénů, které měly putovat do nejzanedbanějších částí města, ale místo toho v tropickém klimatu bez nutné údržby rychle chátrají. Sportoviště v chudé čtvrti Deodoro, kde o medaile bojovali vodáci a cyklisté, mělo být pro tamní obyvatele zeleným útočištěm v betonové džungli, ale je uzavřeno kvůli nedostatečným prostředkům, které radnice v bankrotu nemůže na správu poskytnout. Podobně je na tom i hlavní olympijský park, jehož brány jsou sice otevřeny, ale nikdo do něj nemíří, protože v rozsáhlém komplexu ani není kam zajít na záchod.
Snad nejsymboličtější je ve fotbalem prosáklé zemi osud jejího nejproslulejšího stadionu Maracanã, kde se mimo jiné odehrával zahajovací a závěrečný ceremoniál olympiády. Svatostánek, jak rádi říkají sportovní komentátoři, byl opakovaně znesvěcen zloději, kteří si odvezli nejen různé měděné dráty, ale odnesli si i bronzovou bustu fotbalového novináře Mária Filha, jehož jméno stadion oficiálně nese. Zasvé vzaly i řady sedadel, neudržovaný trávník seschnul a do hledišť se místo fanoušků nastěhovaly zdivočelé kočky.
Poolympijské úspory
Jestliže pro jiná sportoviště chybí Brazilcům využití, u fotbalové Maracany by takový problém nebyl. Všechny čtyři hlavní riodejaneirské kluby by na něm rády nastoupily ke svým zápasům, ale místo toho musí brát zavděk venkovskými štacemi roztroušenými po stejnojmenném státě. Problém je v tom, že jeho provozovatel, významná stavařská firma Odebrecht, po skončení paralympiády nechtěla stadion převzít od Riodejaneirské olympijské komise, která ho na několik měsíců v době her pro sportovce s handicapem i bez handicapu měla v pronájmu.
Odebrecht, jehož představitelé jsou zapleteni do řady korupčních skandálů po celé západní polokouli, tvrdí, že město neopravilo škody, které na něm tou dobou vznikly. Jenže radnice má v čele už nikoli Eduarda Paese, který o hry vždy usiloval a který se podle brazilských médií na budování olympijských kolbišť velmi obohatil, nýbrž biskupa evangelikánské církve Marcela Crivellu, který Riu nasadil úspornou svěrací kazajku. Nechce platit závazky uzavřené za předchozí administrativy. A tak se dnes o stadion, který byl v posledním desetiletí třikrát nákladně předěláván, nestará nikdo.
Varování pro ostatní
Je to ostuda, která se však v Brazílii ztrácí vedle řady dalších ostud. Na státní ropnou společnost Petrobras se přisály všechny hlavní strany a vycucaly z ní miliardy. Země se už tři roky potácí v hluboké hospodářské recesi, k jejímuž překonání nikdo nenabízí smysluplný recept. Loni zákonodárci k uspokojení rozezlené veřejnosti odvolali pod záminkou fixlování s rozpočtovými pravidly neoblíbenou prezidentku Dilmu Rousseffovou a jejímu nástupci Michelu Temerovi, který ji nahradil z role viceprezidenta, nyní také hrozí konec ve funkci. Vyšetřovatelé žádají parlament o jeho vydání kvůli braní úplatků. Temer není jedinou černou ovcí tamní politiky. Agilní prokurátoři odvádějí za mříže kvůli korupci a zneužívání mocenských pozic jednoho představitele brazilské republiky za druhým. V teplákách může za rozkrádání erárních prostředků skončit i charismatický vousatý socialista Luiz Lula da Silva, který v roli prezidenta svým emotivním projevem dokázal v roce 2009 volitele z řad olympijského hnutí přesvědčit, že Rio je tím nejlepším místem pro uskutečnění her.
Tehdy sebevědomá Brazílie ekonomicky nebývale rostla a připomínala velkého granda, který celé hospodě objednává další a další rundu. Dnes se však zhuntovaný flamendr jen těžko sbírá ze dvou divokých sportovních večírků, které u sebe doma ke všeobecnému nadšení hostů v rychlém sledu uspořádal (dva roky před hrami to bylo mistrovství světa ve fotbale), ale neví, jak si po nich doma uklidit.
Jeho olympijská kocovina slouží alespoň jako varování pro další adepty, kteří by chtěli fiestu pod pěti kruhy uspořádat. V září se bude organizátor her pro rok 2024 vybírat jen mezi Paříží a Los Angeles. Všechna ostatní města (například Boston, Řím, Hamburk, Budapešť) kandidaturu kvůli zásadnímu odporu svých občanů stáhla. Svou roli v tom hraje i brazilský bolehlav.
