„Vynalezla jsem jazyk, aby jeho prostřednictvím mohli lidé prozřít.“ To jsou poslední slova v deníku Francescy Woodmanové, geniální fotografky, která ve svých dvaadvaceti letech spáchala v roce 1981 sebevraždu skokem z okna na newyorském Manhattanu. Její rozsáhlé dílo bylo doceněno až po její smrti. Bez jejích prací si dnes historii světového umění již téměř nelze představit.
Francesca Woodmanová se narodila do umělecké rodiny v roce 1958 v Denveru. Největší vliv na její umělecký rukopis měly pravidelné letní pobyty v Itálii, kde se od dětství seznamovala s klasickým uměním. Vzdělání získala na prestižní škole designu na Rhode Islandu, kde již při nástupu svým talentem a vyzrálostí značně převyšovala své vrstevníky.
Během studií strávila Francesca Woodmanová rok ve Florencii, a právě tato zkušenost určila prizma, jakým pohlížela na svět a jehož prostřednictvím se umělecky vyjadřovala. Na svých fotografiích pracovala s alegorií, srovnáním a konfrontací každodennosti s otisky dějin a mytologií.
Každá fotografie Woodmanové je malým, pečlivě naaranžovaným představením. V její tvorbě se často objevují zrcadla, masky nebo interiéry opuštěných panských sídel. Jedna z nejdůležitějších uměleckých esejí, které Francesca napsala, a jež ovlivnila další generace fotografů, nese název Proti interpretaci. „Nikdo z nás se již nemůže vrátit k oné předteoretické jednoduchosti, kdy umění nepotřebovalo zdůvodnění, kdy jste se neptali, co chtěl autor tím nebo oním obrazem říct."
A přesto si přála, aby bylo na její fotografie pohlíženo právě takto. Stůl je stůl, a ne metafora očekávání. Klobouk je klobouk, a ne okno do jiného světa, ani hvězda na nebesích. Postel je postel, nikoliv odkaz na milence či nemocné.
Během svého života se Francesca Woodmanová uznání uměleckých kruhů nedočkala. Také tato skutečnost přispěla k zhoršení depresí, kterými trpěla, a nakonec k dobrovolnému odchodu ze života. Krátce před osudným 19. lednem 1981 dostala zprávu o neúspěšném grantu, ve stejné době prožila jedno z dalších milostných zklamání a k tragickému rozhodnutí přispělo také odcizení jízdního kola, které psychicky labilní Francescu rozrušilo. Z okna domu svých rodičů vyskočila několik dnů poté, co přestala užívat antidepresiva.
Francesca Woodmanová po sobě zanechala na 800 fotografií a 10 tisíc negativů, na ukázku z jejího díla se podívejte do galerie:
