Vědci sekvenovali DNA vakovlka tasmánského, který vyhynul pravděpodobně ve 30. letech 20. století. Někteří výzkumníci se v souvislosti s úspěchem vyslovili pro komplikovaný pokus o naklonování vačnatce. Ve vědecké obci však pokračují spory o to, zda je oživování vyhynulých druhů etické. Diskutovány jsou v poslední době také programy na vzkříšení mamuta srstnatého, šavlozubého tygra nebo holuba stěhovavého.
To, co by ještě před několika lety znělo jako zápletka z béčkového filmu, se dnes stává možnou realitou. Ve volné přírodě vyhynul největší masožravý vačnatec ve 30. letech. Moderní vakovlk se v Tasmánii objevil 4 miliony př.n.l., a ačkoliv vykazoval podobné znaky jako psovité šelmy severní polokoule, příbuzný s nimi nebyl. Jedná se o jeden z nejznámějších případů tzv. konvergentní evoluce.
Do roku 2008 se podle britského Guardianu objevilo na 4000 hlášení údajného pozorování vakovlka ve volné přírodě. Všechny případy jsou však extrémně nepravděpodobné. Zmapování genetické řady vakovlka nyní otevírá cestu k jeho opětovnému vzkříšení. Vědci se však neshodnou, jak daleko by ve snaze zvrátit přirozený proces zániku druhů zajít.
Profesor Melbournské univerzity Andrew Pask, který vědecký tým k sekvenování dovedl, je přesvědčen o povinnosti lidstva vrátit život těm vyhynulým zvířatům, jež člověk lovem v minulosti vyhubil. Odborník na přírodovědnou etiku z Harvardu Hank Greely se vyjádřil obdobně. Vidět živého šavlozubého tygra by podle něj bylo prostě „cool“.
Spisovatel Levi Ben-Shmuel naopak před podobnými experimenty varuje. Mluví o jednoduché logice – to co je vyhynulé, je nenávratně pryč. Živočišné druhy i lidé jsou dnes ohroženi klimatickými změnami, nedemokratickými politickými režimy i obyčejnou lidskou hloupostí. Zaměřit bychom se měli tedy ne na oživování tasmánských tygrů a srstnatých mamutů, ale na záchranu druhů i populací, ohrožených procesy, ke kterým dochází v současnosti.
Dalším argumentem proti diskutabilním plánům je fakt, že ačkoliv se živočich může svému vyhynulému předkovi fyzicky podobat, nelze znovu oživit vzorce jeho přirozeného chování nebo prostředí, ve kterém kdysi žil. Přežití staronových druhů ve volné přírodě je tak téměř zcela vyloučené. Jaký názor máte na vakovlka v zoo vy? Nahání vám klonování hrůzu nebo vám připadá cool?
