Jakou má budoucnost Turecko proti budoucnosti naší Evropy? O tom jsem přemýšlel během své návštěvy Istanbulu, již jsem absolvoval před pár dny. Nejde jen o naprostou převahu mladých lidí v turecké společnosti, ale i o politiku turecké vlády, která podporuje reislamizaci společnosti jako jeden ze způsobů, jak uchovat tureckou identitu do dalších generací.
Podle odborných analýz dnes tvoří přibližně 24,68 % turecké společnosti děti do 14. roku věku, lidé mezi 15 až 24 lety tvoří 15,99 % a lidé mezi 25 až 54 lety tvoří dokonce 43,21 % populace. A ta zatím roste. V roce 1980 bylo Turků zhruba 44,7 miliónu a v roce 2016 již 79,8 miliónu – zdrojem dat je web americké CIA a Turkish Statistical Institute.
Srovnáme-li to s takovým Německem, tak v něm je podle odborných analýz dnes přibližně 12,82 % dětí do 14. roku věku, lidé mezi 15 až 24 lety tvoří 10,09 % a lidé mezi 25 až 54 lety dokonce 40,45 % populace (zdrojem dat je web americké CIA). A populace zatím roste. V roce 1980 bylo v Německu 78,3 miliónu obyvatel a v roce 2016 82,8 miliónu podle Spolkového statistického úřadu. Ovšem je těžké určit, kolik z těchto obyvatel Německa jsou Němci a kolik přistěhovalci (například Turci) a jejich potomci.
Srovnáme-li si to ovšem s prvně uvedeným Tureckem, můžeme vidět, že Turecko zažívá poslední desetiletí populační explozi, která souvisí i s migrační expanzí Turků po Evropě. Osobně mi ovšem dělá tento populační deficit vůči Turecku mnohem menší starost než rozdílný vývoj mezi oběma společnostmi.
Když jsem při letošní návštěvě Istanbulu procházel turisty navštěvované památky, tak jsem si všiml zesílení propagace islámu jako nejvhodnějšího nábožensko-politického systému, a to nejen vůči domácím obyvatelům, ale i turistům prostřednictvím anglické výstavy o přednostech a výhodách islámu a jeho společenských pravidel, již jsem viděl například v slavné Modré mešitě.
Setkal jsem se s tímto postojem již při předchozích návštěvách Turecka, ale letos mi osobně přijde, že turecké ministerstvo pro náboženské záležitosti svou propagaci islámu vůči turistům zesílilo. Při předchozích návštěvách jsem také v turisty navštěvovaných mešitách zaznamenal propagační akce zaměřené na šíření islámu mezi turisty prezentací „předností“ islámu, ale výstavy a aktivní propagace průvodců jsou pro mne novou úrovní.
Osobně si myslím, že to souvisí s politikou tureckého ministerstva pro náboženské záležitosti (Directorate of Religious Affairs; v naších podmínkách tomu odpovídá částečně ministerstvo kultury), jež aktivně podporuje propagaci islámu jako společenského systému nadřazeného křesťanství/judaismu i evropskému sekularismu/liberalismu. Pomineme-li, že toto turecké ministerstvo prakticky ovládá i většinu tureckých mešit v Evropě, tak jeho činnost je jasně namířena proti zásadám sekularismu, jimiž se Evropa ohání.
A tak zatímco v Evropě sledujeme postupné vystupňování nejen popření křesťanských kořenů Evropy, viz kauza Lidl a kříže na řeckých kostelích, můžeme minimálně u části evropských liberálů a většiny socialistů sledovat stoupající nenávist ke křesťanské minulosti Evropy, jež je v neuvěřitelném kontrastu s tím, jak se Turecko, ale nejen to (například i Rusko), po zkušenostech se sekulárními (či rovnou ateistickými v případě Ruska) vládami přiklání spíše stále více k autoritativní formě vlády s přímou podporou náboženství státem, v případě Turecka s propagací islámu.
Při své návštěvě Istanbulu jsem si opět uvědomil, že můžeme tyto skutečnosti ignorovat, ale jasná demografická fakta a trvalá přistěhovalecká vlna do Evropy z většinou muslimských zemí hovoří samy za vše. Myslím si, že i turecké islamistické vedení státu vsadilo na čas, a když sleduje vývoj nejen demografie, ale i protikřesťanské politiky, která se v Evropě stala nedílnou součástí kultu multikulturalismu a politické korektnosti, cítí, že čas je jeho nejlepší zbraň pro porážení Evropy a její islamizaci, ať již prostřednictvím demografie, či propagace islámu jako nábožensko-společenského systému.
