V neděli 14. května se slavil Den matek. Přiznám se, že mám problém se s tím svátkem sžít. Když jsem byl dítě, slavil se Mezinárodní den žen – a tehdy jsem ho chápal jen jako propagandu. Museli jsme malovat srdíčka a dávat učitelce kytku, ačkoliv jsem té kyselé škatuli nic dávat nechtěl. Dávat pak mámě další karafiát mi přišlo přinejmenším trapné — já měl přece mámu rád, ona to věděla, každý to věděl, a dělat kolem toho stejné štráchy jako kolem povinného obdarování učitelky se mi zdálo nějak umělé.
Pak se místo MDŽ začal slavit Den matek. A zas to pro mě bylo podobné. Nějak jsem ten svátek neuměl přijmout za svůj. Zdál se mi jaksi „synteticky vyrobený“ – asi jako Valentýn, který slouží jen k oživení únorového maloobchodu. Pak se objevil Den otců. Ani nevím, co bych na to dětem řekl, kdyby mi něco koupily nebo vyrobily. Já přece vím, že mě mají rády…
A přesto netvrdím, že by se maminky neměly oslavovat. Naopak. Jen mi dnešní podoba jejich svátku připadá nějak falešná. Proč? Všichni chápou, že význam matky je ohromný. Bez matek by společnost neexistovala. Jenomže dnes je jejich význam upozaděn konzumní společností. A jejich svátkem spíš chlácholíme sami sebe, jak máme ženy rádi a jak si matek vážíme.
Já si ale myslím, že si jich ve skutečnosti vážíme jen směšně málo. Znáte snad někoho, kdo by přišel a tleskal ženě, že porodila třetí, čtvrté, natož páté dítě? Já ne. Zato vím, že se minulý měsíc nějaký člověk na ulici zastavil, když naše rodina procházela kolem. Když viděl pět dětí a dva psy, prohodil k manželce: „Koukni na ty sociální případy…“ Myslel si patrně, že je lepší člověk, jelikož mu za vraty parkoval ojetý lexus.
Já sice neznám nikoho, kdo by šel tleskat ženě, která má hodně dětí, ale znám nejednu zpěvačku, jež prohlásila, že kvůli kariéře nemohla mít děti. Neboli místo toho, aby si společnost vážila matek s dětmi, oceňuje bezdětné sportovce či zpěváky.
Bezdětné zpěvačky jsou opěvovány plnými sály. Desítky tisíc lidí také přijdou na náměstí tleskat hokejistům, když přivezou zlatou. Každý jejich gól prožíval, jako by byl jejich vlastní. Pokřikují na milionáře na kluzišti a velmi ochotně kývají na to, aby se poslaly do sportu další milióny, které — jak ukázal poslední případ pana Pelty — se přerozdělují v jakémsi pofiderním šmajchlkabinetu předem vybraným. Jen ve fotbale tak zahučelo půl miliardy veřejných peněz. Našich peněz!
Ale proč dotovat čutání do míče? Ve fotbale jsou už mraky peněz. Nepotřebuje to! Podle médií pan Pelta poslal 17,5 miliónu Kč do spolku Sdružení fotbalového klubu AC Sparta Praha, jenž se stará o mládež nejbohatšího klubu v zemi. Že to prý dělají pro děti, aby nefetovaly? A kdo bude dotovat talentované děti, které chodí na piano, na němčinu, na keramiku? To je drahé jak blázen a na rozdíl od fotbalu dětem kupříkladu jazyky budou celý život pomáhat v práci.
Pro sport je letos ve státním rozpočtu vyčleněno šest miliard korun, příští rok by se měla částka zvýšit na 7,5 miliardy. Někteří lidé si myslí, že musíme do sportu investovat, protože to je propagace země. Já si to nemyslím. Myslíte si, že si někdo koupí kvůli fotbalu nebo hokeji raději škodovku než japonské auto? To spíš se rozhodne podle ceny, výkonu, výbavy a vzhledu. Navíc neplatí úměra, že čím víc investujeme do sportu, tím lepší výsledky má. Od roku 1930 získalo na mistrovství světa ve fotbale Československo dvě stříbrné medaile. Brazílie má HDP na hlavu (měřeno paritou kupní síly) na 45 % ČR. Je to vlastně chudá země. Má ale pět zlatých, dvě stříbrné a dvě bronzové. Chci raději nižší daně než dotovat fotbalové funkcionáře.
Pro ekonoma je téměř vše měřitelné penězi. Jedna z možností, jak vyjádřit, že si vážíme toho, že ženy rodí děti a jsou matkami, je třeba porodné. Kolik si myslíte, že stát vyplatil za první kvartál 2017? Bylo to ubohých 57,8 miliónu Kč. To fotbalisté dostanou za měsíc a kousek. Touto optikou si jako společnost čutálistů vážíme skoro třikrát víc než matek.
Nejspíš proto nemusí být Den fotbalistů: Když si totiž něčeho opravdu vážíme, je to cítit i v peněžním vyjádření. Tím nechci říct, že máme zvýšit porodné, tak to nemyslím. Tím chci jen demonstrovat, že matek si ve skutečnosti jako celá společnost moc nevážíme, a protože cítíme, že bychom měli, kupujeme si odpustky a uklidňujeme své svědomí tím, že aspoň slavíme Den matek.
