Na včerejší tiskové konferenci ministryně Marksová představila „závažné“ případy diskriminace, jež úřady loni zaznamenaly. Z jejich výčtu jde až strach, když si člověk uvědomí, jaké samozřejmé hlouposti jsou dnes díky neomarxistům vydávány za diskriminaci.
Státní úřad inspekce práce (SÚIP) loni obdržel 393 udání a provedl 413 kontrol kvůli diskriminaci. Inspektoři zdokumentovali 221 případů, kdy se zaměstnavatelé dopustili diskriminace — nejčastěji kvůli věku a pohlaví. V inzerátech například poptávali „prodavačku důchodkyni“ nebo „ženu s odrostlými dětmi, která už nepůjde na mateřskou“, čímž část zájemců předem vyloučili. Uvedli to na pondělní tiskovce paní ministryně Marksová a její podřízení z inspektorátu.
Jak jsem si to přečetl, pochopil jsem, že je zle. Že politická korektnost prosákla do reality v té míře, že to začíná objektivně škodit a ubližovat nevinným. Trestat někoho za inzerát, že shání do podnikání někoho v konkrétním věku nebo na delší úvazek nepřerušovaný rozením, je zvěrstvo. Konkrétní požadavek nejen na věk, ale třeba i na vzhled může být naprosto legitimní součástí legálního a počestného podnikání — když někdo pořádá módní přehlídky, musí mít přece právo odmítat ošklivé modely a modelky!!!
Představme si dva komerční záměry, abychom se mohli podívat, jak nesmyslné udělené tresty za údajnou diskriminaci jsou a jak věk či ochota pracovat několik let mohou být pro podnikatelský záměr důležité.
Vezměme, že máte nedaleko domova důchodců otevřenou prodejnu zdravotních pomůcek. Konkurence v oboru je silná a vám samozřejmě záleží na každém zákazníkovi. A míříte, jak je z povahy oboru jasné, na seniory. Ti mají zdravotních problémů nejvíc. Takže vám jde i o to, aby vám stařečci a stařenky chodili do obchodu také proto, že je jim tam příjemně a cítí se mezi svými. Proto samozřejmě potřebujete, aby v prodejně prodával někdo, kdo je vašim potenciálním klientům blízký věkem — podobně, jako si do obchodu se skejťáckejma hadrama najmete dvacetiletou, a ne penzistku.
Je to naprosto legitimní, ba co dím: Je to dokonce správné! Protože je správné, aby se podnikatelé starali o klienty a dbali na jejich spokojenost. Definovaný požadavek na věk tedy může být naprosto legitimní součástí podnikatelského záměru a trestat za něj je jak z Orwella.
Podobně je to i v druhém uváděném případě. Starší žena, která už nepůjde na mateřskou. Představte si, že vyrábíte rotační uňuchadla. Jejich jemný, skoro hodinářský strojek lépe zvládají ženy — mají menší ruce. Takže sháníte ženu do jejich výroby. Má to však háček: Zácvik k výrobě trvá rok a byznys s mechanickými uňuchadly nejpozději do pěti let skončí, neboť je nahradí uňuchadla elektronická. Takže máte podnikatelský záměr na pět let, ale ten první rok si musíte odbornici zaškolovat. I v tomto momentě je požadavek na několikaletou garanci pracovního výkonu (stejně ohrožený nemocemi, úmrtími a dalšími neočekávanostmi) zcela legitimní. Protože když vám po roce zácviku odejde zaměstnankyně rodit, je další rok vaší výroby v háji.
Je tedy evidentní, že specifické nároky na zaměstnance jsou zcela legitimní součástí podnikání. Přesto jsou za ně podnikatelé — zaměstnavatelé, kteří dávají lidem práci — trestáni. Což je ta nejpřímější cesta do podnikatelských pekel, již si umím představit.
